Alternative universe

Tento článek vznikl na objednávku. Sama od sebe bych se k němu asi neodhodlala. Rozhodně nemám pocit, že vím o AU víc než jakýkoli jiný čtenář fanfiction. Mám ale s tímto pojmem určité obtíže a tento článek pojednává zejména o těchto obtížích. Mohl by se klidně jmenovat „ Obtíže s alternativními světy“. Jsem zvědavá, zda je se mnou někdo sdílí? Začátek je trochu osobnější než je vhodné, nějak jsem si to nedokázala odpustit. Omlouvám se ...

Další články na příbuzné téma:

Julie: Jak se neztratit v alternativních vesmírech

Josika (Julie): Fúze (nikoli jaderná)

Elinor: Kouzelná dvě slova Alternativní Univerzum

Nagat: AU drinking game

Nagat: Z nejhlubšího kruhu pekla: Omegaverse

Osobní vyznání

Autorka tohoto článku uznává, že je na světě mnoho lidí, kteří toho přečetli mnohem více než ona. Prohlašuje ale, že poslední dva roky věnovala maximum svého času čtení fanfiction. Pohybovalo se to na hranicích jejích možností a zanedbávala kvůli tomu často své další povinnosti.

Autorka tohoto článku strávila nějaký čas před jeho napsáním pátráním ve své paměti a dospěla k názoru, že při striktním výkladu termínu AU nečetla žádný HP FF příběh, který by nebyl AU. Nejblíže k tomu mělo asi těch několik HP fanfiction, které vznikly ještě před dokončení HP série a které se sice z dnešní pohledu zásadním způsobem odklání od předlohy, ale z dobového hlediska to nejspíš jednoznačně nedělaly.

Autorka tohoto článku však věří, že kanonické fanfikční příběhy existují. Z doslechu o jejich existenci slyšela. Sama se s takovými (víceméně, aspoň co do záměru) setkala mimo HP fandom a velice ráda si vyslechne v komentářích typy na nějaké další.

Přesto si na základě svých zkušeností troufá tvrdit, že takové kanonické FF stojí na samotném okraji fanfikčního „alternativního vesmíru“. A proto jí připadá pošetilé takové příběhy považovat za normu a používat jako měřítko pro posuzování „správnosti“ těch ostatních. Myslí si, že podstatou fanfiction je něco zcela jiného, ba protichůdného, snaze držet se intencí původního autora. Každopádně má dojem, že pokud se na problém kánon versus AU nahlíží přespříliš přísně, vyplatilo by se vyznačovat spíše kanonickou věrnost než odchylku, protože právě ta je v rámci FF čímsi výjimečným.

Obtíže s alternativními světy

S termínem „AU“ mám docela potíž. Ta potíž spočívá v tom, že je to pojem užívaný ve značně širokém a nejednoznačném smyslu. Rozumíme pod ním zkrátka příliš mnoho rozličných věcí, což myslím potvrzují i výsledky ankety, kterou jsem nedávno uspořádala. Jenže právě tento širší a striktní (= vůči každé změně kánonu uplatňovaný) výklad tohoto pojmu mi natolik splývá se samotným pojmem fanfiction, že téměř dělá jedno z těchto slov zbytečným a nepatřičným.

Nahlížím totiž na samotnou fanfiction jako na svého druhu takový alternativní vesmír existující paralelně vedle kanonického díla a nikoli synchronně s ním. Pod vlivem Henry Jenkinse se domnívám, že fanfiction je jakýmsi „pytlačením“ na předloze a domnívám se tedy, že naprostá většina fanfiction je realizací touhy nějakým způsobem přepsat a nikoli doplnit kanonický příběh. Celý problém pak ještě komplikuje fakt, že i samotnému původnímu příběhu rozumí každý čtenář trochu jinak, kteréhož problému jsem se ale již dotkla v článku „Každý čteme jinou knihu“ a proto ho nyní již nebudu dále rozvádět.

Geografie prázdných míst fikčního světa

Pokud chce nějaký člověk napsat originální a při tom kanonicky věrný fanfičkní příběh, nezbývá mu než najít v kánonu místa, které jeho původní autor dosud nezaplnil událostmi a fakty. Musí prostě vyhledat ta místa, kde slovy latiníka ještě stále přebývají lvi.

Větší část fanfikčních příběhů, které za kanonické považuji, vznikla pravděpodobně z touhy vytvořit prostě další pokračování oblíbených dobrodružství po té, co ta originální již nebyla k dispozici. Pracovně jsem tyto příběhy nazvala „Jak to bylo dál“. Pojmenování jsem ukradla Máje, jejíž stejnojmenná série je sama o sobě pregnantním příkladem fanfikce tohoto typu. Nejpopulárnějším fanfikčním příběhem tohoto druhu je v českých zemích asi Martinův „Pán smrti“, který dnes samozřejmě také představuje alternativu k hlavnímu ději, ale svého času se zdál kanonický natolik, že se mohl pokoušet předstírat, že je autentickým pokračováním HP série. Specifickým příkladem tohoto typu fanfikcí jsou v HP fandomu také příběhy další generace Potterů, Albuse Severuse nebo Jamese Siriuse. Značné proslulosti dosáhla třeba série příběhů George Lipperta.

Pochopitelně je tu také možnost umístit děj svého příběhu před ten kanonický. V HP fandomu jsou například oblíbené příběhy z doby Pobertů. Za všechny jmenuji: „Všechno, co Harry kdy chtěl vědět o Pobertech (a bál se zeptat“.), ale hlavní autorskou fanfikční taktikou, jak napsat něco nového a při tom kánonu neodporujícího jsou tzv. „misang scenes“. V rámci HP fandomu je lze s nadsázkou a nepřesně definovat jako vše, co se ( alespoň dle autora té které fanfikce) dělo, když se zrovna Harry Potter díval jinam. Bohužel jediný trochu reprezentativnější příklad, který mě napadá, je FF „Štěstí je tam, kde ho najdeš“ od Razberry. Píši „bohužel“, poněvadž to z hlediska kanoničnosti není tak úplně uspokojivý příklad. Jde o slashový snupin příběh, který sice nepopírá většinové heterosexuální chování postav, ale nějaký literární purista dost těžko přijme jeho přirozenou návaznost na kánon.

Kdysi jsem se díky jednomu traileru na youtube seznámila s fanfikcí „Madam Minister“ od celticbard. Pojednávala o první ministryni kouzel a odehrávala se dávno před narozením většiny hrdinů vymyšlených Rowlingovou. Díky ní jsem pochopila, že existuje ještě další možnost, jak napsat kanonický fanfikční příběh. Když si vymyslíte cosi, co se teoreticky odehrává v daném fikčním světě, ale prakticky se týká časů nebo míst tak vzdálených tomu původnímu, že jej lze z vyšší míry považovat za dílo originální. Pro takové fanfikční příběhy sice není tak moc těžké se držet kánonu, problém je, že většinou nikoho dvakrát nezajímají, poněvadž čtenáři FF se starají zejména o osudy „svých“ hrdinů a neuspokojují je příběhy odehrávající se tolik mimo jejich známý svět.

KÁNONU SE DRŽÍCÍ PŘÍBĚHY:

 

1.typ: Jak to bylo dál?

• James Sirius Potter series (George Lippert)
• Jak to bylo dál (Mája)
• Harry Potter a Oblouk smrti (Lucy)
• Harry Potter a Pán smrti (Martin)

 

2. typ: Chybějící scény

• Štěstí je tam, kde ho najdeš (Razzberry)

 

3. typ: Co bylo před tím? 

• Mé jméno, má krev (Kat)
• Všechno, co Harry kdy chtěl vědět o Pobertech (a bál se zeptat)  (Rinoa)

 

4. Spin-off

• Madam Minister (celticbard)

Typologie alternativních vesmírů - Část první: Něco je jinak

Teoreticky asi každá změna kánonu zakládá povinnost pro užití termínu AU, prakticky jsou - ať už v důsledku nedbalosti, nedostatečných znalostí, nepochopení, touhy udržet logiku vlastního příběhu - změny od kánonu natolik běžné, že se užívání tohoto termínu pro všechny případy, jeví jako nepraktické, protože - nic neříkající. Naprostá většina autorů se odchylkám nedokáže ubránit ani v případě, že chce. Ovšem ještě důležitější je, že to valná část autorů zcela důsledně dělat ani nechce. Za AU proto bývají většinou považovány až radikálnější a cílené změny kánonu. Charakter těchto změn by bylo možné dlouho a z různých stran rozebírat, já se raději spokojím s tím nejjednodušším rozdělením a zaměřím se jen na jejich rozsah.

Třebaže existuje i jakési vědecké pozadí termínu „alternative universe“ (odvislé od teoretických úvah ve kvantové fyzice), hádám, že do fanfiction byl přejat ze světa science fiction. V rámci tohoto literárního žánru bylo jeho užívání vázáno především k úvahám o cestování časem. Existují dvě základní představy o možnostech cestovatele v čase ovlivnit kauzalitu dějinného vývoje. V jedné představě cestovatel do minulosti, ať se bude sebevíce snažit, vždy musí naplnit právě tu dějovou linku, která ho přivede zpět do jeho současnosti. V druhém náhledu změny způsobené cestovatelem do minulosti zapříčiní vznik alternativní reality a cestovatel se pak do své časové roviny už vrátit nemůže.

Když jsem v anketě respondenty žádala o doporučení AU příběhů, čekala jsem že dostanu doporučení zejména na ty nejradikálnější AU a mírně mě zaskočilo, když jsem v jedné z prvních reakcí objevily FF „Rok jako žádný jiný“ nebo „Elysejský klíč“. Samozřejmě že to jsou AU příběhy, ovšem vzhledem k rozšířenosti takových AU je pro mě těžké je vnímat jako speciální kategorii FF a nazývat je speciálním pojmem. Tento druh příběhů v zásadě považuji za mainstream fanfikčního psaní a spadá do něj drtivá většina FF příběhů, které jsem kdy četla.

Jejich společným znakem je, že předpokládají, že významná část kanonického děje platí, ale v nějakou chvíli došlo k zásadnímu odklonu od něj, podobně jako v mnoha sci-fi příbězích o cestování časem. Teoretickým ideálem takových příběhů je realistické literární ztvárnění situace "Co by se stalo, kdyby...?", prakticky ovšem odchylky od kánonu bývají v těchto příbězích tak rozsáhlé, že se nedají vysvětlit pouhou změnou jediné události. Předpokládají komplexní posun celého fikčního světa, tak aby umožnil autorovi držet se svého záměru.

Většina (a to i většina úspěšných FF) kouzelnický (nebo jiný fikční) svět nějak dále dotváří a domýšlí. Někdy je počet těchto nových prvků a drobných úprav tak zásadní, že se do značné míry ocitají za hranicemi hřiště, které vymezil původní autor. Vytváří si vlastní pravidla hry. Takovým dotvářením proslul Kámen manželství a je typické třeba i pro Lanevřino psaní. Jen si přečtěte poznámky, pod jejím Cyklem povídek nebo pod Veritas.

Vzhledem k rozšířenosti změn mi přišlo praktické, když jsem u jakési autorky zahlédla, že na svém webu zavedla při značení povídek rubriku - AU dvojtečka -, za níž následují údaje o nejdůležitějších změnách, které v příběhu jsou. Líbí se mi ono samozřejmé očekávání, že příběh bude AU, zbývá jen určit v čem bude AU. Představuji si, jak by to vypadlo, kdyby se tento zvyk rozšířil a někdo by se pokusil napsat příběh zcela kanonický. Zápis by vypadal asi takto – AU: Žádné změny. Dodržuji kánon ve všem! - :)

ALTERNATIVNÍ SVĚTY 

 

A. Alternativní časové linie (podle Julie – kanonická AU)

 

1. typ: Podstatná část kanonického děje platí, ale v nějakou chvíli došlo k odklonu.

• Alternativní epilog k HP7 (Alane)
• Rok jako žádný jiný (Aspen in Sunlights )
• Elysejský klíč (Alice O´Really)
• Kámen manželství (Josephine Darcy)
• Poslední nepřítel,Poslední přítel Casiopea)
• Cyklus povídek,Veritas (Lanevra)

 

2. typ: Vlastně jen o něco radikálnější verze prvního typu. Neplatí nic z kanonického děje, protože k odklonu od něj došlo hned na začátku nebo dokonce ještě před začátkem.

• Vzkříšený (Casiopea)
• HP a metody racionality (Less Wrong)

Mezi fascinací a frustrací

Mám pocit, že geneze tohoto typu příběhů (minimálně v HP fandomu) má kořeny ve fanfikcích psaných před završením celé série a jsou tedy jako nekanonické vnímány až dnes. Pro velký úspěch tohoto schématu se v nich ovšem nadále pokračuje, tentokrát ale už kanonickým faktům navzdory. Koneckonců některá tato fakta se jeví jako nežádoucí a část čtenářů se s nimi prostě odmítá smířit.

Henry Jenkins mluví v této souvislosti o dvou motorech fanfikční psaní – o fascinaci a frustraci. Fascinace nějakým dílem (knihou, filmem, seriálem) nás nutí zaobírat se jím. Jenže ji může následovat frustrace, když se něco v rámci onoho díla neodehrává v souladu s našimi přáními. Frustraci může vzbudit to, když po shlédnutí posledního dostupného dílu oblíbeného seriálu nemáte čím dále živit svou fascinaci. Může ji vzbuzovat to, že vaše oblíbená postava nedostává v seriálu dostatečný prostor nebo z něj dokonce zcela zmizí. Frustraci může vzbuzovat, když váš hrdina skončí v páru s někým jiným než jste si přáli. A tak dále a tak dále a tak dále...

AU příběhy dávají autorům fanfiction skvělou příležitost přepsat si příběh podle svého a prostě pominout nežádoucí jevy. Ignorování epilogu je v HP fandomu natolik rozšířeným zvykem, že se pro tento fakt uchytilo dokonce speciální pojmenování - EWE (Epilog? What Epilog?). Takovým roztomilým a hravým příkladem přepisování epilogu je Alanin „Alternativní epilog k HP7“, přesněji jde o takový slashový dovětek k epilogu, který staví celou předchozí situaci na hlavu. Ještě zásadnějším jevem, je popírání smrti oblíbených postav. Oživování Siriuse, Remuse, Brumbála a zejména Severuse Snapea je v HP fandomu zcela zásadním jevem. Bez Snapea by to už prostě nebylo ono a čtenářská většina by přišla o důvod, proč fanfikční příběhy vůbec číst. :)

Kanonická věrnost tedy rozhodně není vždy ideálem fanfikčního psaní. Je jím jen tam, kde si ji autor přeje. Věřím, že minimálně podvědomým ideálem většiny autorů fanfiction je změnit nevyhovující a teprve pak dodržet v maximální míře to ostatní. To proto, že ono dodržení dalšího je podmínkou toho, aby autor i čtenáři mohli příběhu věřit.

Typologie alternativních vesmírů – Část druhá: (skoro) Všechno je jinak

Zatímco motivace k psaní prvního typu AU příběhů se mi zdá být zřejmá a splývá z důvody, proč je psána fanfiction jako taková, motivace k psaní typu druhého už mi tak samozřejmě zřejmá nepřipadá. Mám na mysli příběhy, v nichž sice vystupují stejné postavy jako v kánonu, ale které se odehrávají na zcela jiných místech nebo ve zcela jiném čase, zkrátka v úplně jiném světě, než příběhy původní. Jde o takové alternativní „alternativní světy“, něco jako AU „AU příběhy“. :)

Když se totiž řekne AU, představím si právě tento typ příběhů. Tyto příběhy patří ovšem v rámci celé fanfikční tvorby mezi okrajové jevy. V češtině je složité nějaké příklady najít. (Typy na další přijímám v komentářích dole.) Jsou natolik odlišné od zbytku fanfiction, že by si zasloužili vlastní pojmenování, které by je odlišilo od příběhů předchozího typu. Okrajově bych zde zmínila i pozoruhodné Sansiny „Neobvyklé okolnosti“, které se na počátku jako takový AU příběh tváří, nakonec je ovšem vysvětlení jiné.

Věřím, že jedním z těch nejzásadnějších motivů ke čtení fanfiction je touha znovu se potkávat s oblíbenými postavami. To, za jakých okolností a v jakém prostředí se bude ono setkávání odehrávat, je vedle otázky, s kým se tam setkáme, až druhotné. Proč tedy nevzít své hrdiny a nepřesadit je do prostředí, které je nám dobře známé nebo ho zkrátka máme rádi?

Je to trochu nespravedlivé, ale zájem a sympatie nepřipadají na všechna povolání, prostředí nebo období lidských dějin stejnou měrou. Některá prostředí jsou zkrátka oblíbenější něž jiná. Instalatéři asi nikdy nebudou tak populární jako lékaři, padesátá léta tak jako viktoriánská éra s krásnými šaty, koňskými spřeženími a ranými technickými vynálezy. Také v rámci AU příběhů jsou některá prostředí populárnější než jiná. Již zmíněná viktoriánská éra se řadí k těm častěji užívaným. Najít ji můžete třeba v i do slovenštiny přeložené „Štípce laskavosti k tomu“.

Velmi oblíbené jsou také AU příběhy ze školního prostředí, což nejspíš souvisí s faktem, že každý člověk někdy studoval a každý pisatel si tedy dělá oprávněné naděje, že něco takového zvládne věrohodně popsat. Vzhledem k tomu, že HP už je samo o sobě příběhem ze školy, můžete AU zaznamenat jen v takovém případě, že se ze školy kouzelnické stane náhle škola „normální“. Mezi příběhy tohoto typu patří například tragická snarry "Wishes are for Dreamers" od Yih.

ALTERNATIVNÍ SVĚTY 

 

B. Zcela jiné světy (podle Julie – nekanonické AU)

• The Pendulum of Choice (Rushlight)

 

Některé oblíbené AU světy:

 

High Scool AU nebo College AU

• Wishes are for Dreamers (Yih)

AU z viktoránské doby nebo přímo Steampunk AU

• Štípka láskavosti k tomu (odogoddess)

 

Některé další oblíbené typy AU podle Fanlore:

 

• oblíbená prostředí:

Historical AU (termín nadřazený, zahrnující množství všelikých epoch, fantazii se meze nekladou)

Pirate AU (zvláštní oblibě se prý těší vesmírní piráti)

Coffeeshop AU nebo Barista AU (hlavní hrdinové se mění na prodavače a zákazníka kavárny)

Vampire AU (upíři) a Werewolf AU (vlkodlaci)

Prison AU (vězení)

 

• další kritéria:

Omega verse (svět se řídí zákony vlčí smečky, žijí tu alfy, bety a omegy)

All Human AU, Mundane AU (magický fiktivní svět se stává "normálním")

Magic AU (nemagický fiktivní svět se mění v magický)  

Kanononický charakter v nekanonickém vesmíru

Postava s původním charakterem je nutnou součástí opravdu kanonického příběhu, ovšem obráceně už to tak samozřejmě neplatí. Odvrhnutí kánonu není samo o sobě důvodem k odvrhnutí charakteru. Jak už jsem řekla, věřím, že touha setkávat s oblíbenými hrdiny je hlavním hnacím motorem živícím vášeň čtenářů FF a že proto i tehdy, když se smíří se změnou všeho ostatního, své oblíbené „charaktery“ touží najít stále v podobě nezměněné.

Koneckonců to, že použijete-li alternativní svět neomlouvá to samo o sobě i změnu charakteru se dočtete i pod heslem „alternative universe“ na Wikipedii. Mohly bychom snad proto věřit, že ono konstatování odráží panující společenský konsensus v této věci. Případná změna charakteru by proto měla buď logicky vyplývat se zápletky nebo by měla být vyznačena. Pojem AU není automatickou omluvou pro OOC charakter a označení OOC je proto dobrý základ autorovy sebeobrany v takovém případě. 

Je při tom jasné, že na tom, co je a není přijatelné odůvodnění se jen tak snadno neshodneme. Mám podezření, že některé vášnivější povahy by při diskuzi nad smysluplností a věrohodností té které povídky vytáhly na protistranu i nějaký ostrý předmět, jenž by byl v okolí zrovna k dispozici. S přihlédnutím k okruhu našich obvyklých činností, by to nejspíš bylo pero. :)

Star Trek fandom má skvělý nástroj, jak napsat mimocharakterní postavy a nejen je nemuset označit OOC, ale ještě se tvářit, že jde o dodržení kánonu. Tímto nástrojem je zrcadlový vesmír. Do zrcadlového vesmíru umístila svou povídku Zakalený křišťál Anna. Díky překladu od Archea Majuar je v češtině přístupná také povídka „Bed of Silence“ od Tiry Nog, která však není zcela šťastným příkladem, poněvadž správně temné charaktery si zrovna tam neužijete. Pro představu, co dokáže s hrdiny udělat zrcadlový , doporučuji raději TNG knihu „ Temné zrcadlo“. Takovému typu AU příběhů se říká "Canon AU", protože jejich alternativné realitě dal vzniknout už sám kánon.   

Touha odhalit skryté dobro v zlosynech a naopak temné stránky kladných hrdinů se samozřejmě neomezuje na fanoušky Star Treku. V HP fandomu vidím její stopy v povídkách jako je Nezáměrně tvůj od Dinkel. Třebaže tyto fanfikce (dodávám, že ke své škodě) nejsou označeny ani jako zrcadlové, ani jako AU, oplývají charaktery, které by se za zrcadlové označit daly. Existuje malá šance, že kdyby mi na začátku před jejich četbou někdo vysvětlil, že se nacházím v jiném vesmíru, byl by pro mě takový příběh přijatelnější.

Jedním ze sporných bodů v debatách o fanficton je, zda za změnu charakteru považovat i změnu sexuální orientace. Autorka tohoto článku přiznává, že v této věci zastává velmi zaujaté stanovisko. Je osobně přesvědčená, že pojmy IC a OOC se nevztahují na sexuální orientaci postavy.

Osobnost je psychologický pojem, který zahrnuje mnoho vlastností a ovlivňují ji všeliké životní zkušenosti. Z přísného náhledu by tedy každá změna událostí v AU příběhu měla automaticky avizovat změnu charakteru, nicméně, protože za nejvýznačnější rys osobnosti se považuje temperament, představuji si pod termínem IC zejména dodržení právě těch rysů osobnosti, které se týkají temperamentu. V té souvislosti mě proto zajímá, zda je postava introvertní nebo extrovertní, zda je flegmatik či cholerik. Sexuální orientace je stejně jako další okolnosti vedle toho až vedlejší vlastností osobnosti. Nemluvě o tom, že ti, kteří považují změnu orientace za změnu charakteru, o ní často uvažují přespříliš jako o něčem pevně daném a dalšími okolnostmi neovlivnitelném. Ano, jistě, my slashistky máme právě opačné tendence.

Podstatnější než jakékoli psychologické úvahy mi připadají důvody, které bych označila jako literárně kritické. Protože, třebaže tomu občas někdo nevěří, i většina čtenářek slashe touží najít v příběhu své hrdiny takové, jaké je znají. Kdybych připustila, že změna charakteru dělá postavu automaticky OOC, v diskusi nad nekanonickými slashovými páry (jichž je většina), by pak nebylo možné se bavit o tom, zda byl či nebyl charakter dodržen. Celá debata by byla smetena pod stůl s poukazem na to, že vzhledem k změně orientace už jde stejně o nekanonický charakter a s tím se já smířit rozhodně nedokážu.

Závěr

Na světě se najdou lidé, kteří pro pramalou schopnost autorů fanfiction navázat na kanonické předlohy dotyčným doporučují, aby nadále nezamršovali svět svými paskvily, ale já se pokouším raději ve své hlavě nerozdělovat příběhy na ty dobré a špatné, ale na ty, jejichž důvody k přepisování kánonu dokážu sdílet a na ty, u kterých mi to už nejde. Vždy je ale možné, že někde jinde existují lidé, kteří je sdílet mohou. Je zřejmé, že v zásadě si každý může psát, co se mu zamane, to hlavní, co při tom riskujete, že jeho práce nebude nikomu stát za to, aby ji četl.