Vidding

• K shlédnutí: Genealogy of Vidding with Fracesca Coppa
• Ke čtení: Franceca Coppa -  Women, Star Trek, and the early development of fannish vidding 

Článek v nejnovějším číske Cinepuru ("Cesta tam a zase zpátky" od Krystýny Pleskalové) ve mě vzbudil nutkání napsat příspěvek o viddingu. Raději se sama doznávám, že inspirace tímto článkem pro mě byla při psaní zásadní, takže  právě odtud přejímám naprostou většinu údajů. Chcete-li, můžete oprávněně říci, že ho nehorázně vykrádám. :)

Protože stejně jako v historii fanfiction a slashe, i v historii tvorby vidů má nezastupitelnou úlohu Star Trek fandom, rozhodla jsem se, že pro dodržení jednotné linie budou se všechny použité video-ukázky tentokrát týkat tohoto fenoménu.

Asi proto, že se stále považuji za cinefilku (i když můj blog o filmu už dávno odnesl čas) považuji "vidding", tedy vytváření fanouškovských fanvideí, za pozoruhodnou disciplínu fanouškovské tvorby.  Jedním z jeho zajímavých rysů je to, že přes svou v zásadě technickou povahu je to disciplína, ve které mají jasnou genderovou převahu ženy. Dokonce už autorkou prvního vidu byla žena.

Vzdejme v této chvíli čest Star Trek fanynce Kandy Fong,  (slovy fanlore slovníku) "matce viddingu", která roku 1975 promítla návštěvníkům trekie conu první uznaný fanvid s názvem "Both Sides Now". Až si ho budete pouštět, berte prosím v úvahu fakt, že Kandy Fong vytvářela své video v éře předcházející nejen masovému rozšíření osobních počítačů a internetu, ale dokonce v éře předcházející rozšíření videorekordérů. Její fanvideo je (jen) sledem obrázků za doprovodu hudby. K jeho promítnutí využívala Kandy Fong projektor, později dva, aby sled obrázku byl rychlejší a plynulejší.  

Na počátku 80-let, tedy už v éře domácích videorekordérů, získala Kandy Fong mnoho následovníků a zejména následovnic. Ke své činnosti  (zde doslovně cituji Krystýnu Pleskalovou) potřebovali pouze "stopky, dva videorekordéry, papír, tužku, obratné prsty na dálkovém ovládání a dobrou paměť na texty písní a jejich melodie". Proslulosti mezi všemi dosáhla tvůrkyně Mary Van Deusen, která svá díla nazývala literárně-hudebními vidy a pokud si je prohlédnete, nejspíš také nebudete dojmu, že její dílo patří k lyrické větvi tohoto odvětví.    

S nástupem a rozšířením osobních počítačů a hlavně internetu získal samozřejmě "vidding", stejně jako celá fanouškovská tvorba, zcela novou dynamiku. Zvýšený počet vidů (fanouškovkých videí) a vidderů (tvůrců oněch vidů), posunul vidding na novou úroveň. Pro mě je stále legendární ukázkou mistrovství, které v této oblasti bylo dosaženo, video "Closer" od T. Jonesy a Killy. Jsem přesvědčená, že za práci, kterou tu dotyčné předvedly, by se nemusel stydět leckterý profesionální režisér. Popularita viddingu vzrostla na přelomu tisíciletí na tolik, že se tvůrci a příznivci této činnost odhodlali k uspořádání vlastního festivalu, nazvaného VividCon. Poprvé se konal roku 2002 v Chicagu. Obloukem se tak vrací dekonstruovaný materiál filmu zpět na filmová plátna.    

Vidding v sobě (otevřeněji než jiná odvětví fanouškovské činnosti) nese cosi, co považuji pro fanouškovskou tvorbu za charakteristické. Totiž dekonstrukci původního díla a jeho rekonstrukci doprovázenou přijetím (více či méně) nového obsahu. Každé vytvoření fanouškovského fanvidea znamená rozložení původního filmového materiálu a jeho nové zkombinování. Časté je doplnění o další filmové záznamy a obrazové prvky. Obvykle je obraz minimálně kombinován s nějakou písní, takový druh fanvidea se nazývá songvid. Nicméně existují i fanvidy, které se bez něj obejdou.

Třebaže tato činnost sebou vždy nese prvek reinterpretace, platí, že (stejně jako při psaní fanfikcí) existují fanvidea, která jsou spíše sumarizací, jakýmsi výtahem z kánonu nebo si z kánonu vybírají nějaký prvek, který dále rozvádějí, ovšem nijak se mu v zásadě neprotiví. Ukázkovým příkladem může být toto video "Fascinating!" od FiveStarTrekkera, které extrahuje z TOSky všechna Spockova "fascinující". Upozorňuje tak na jednu charakteritickou  vlastnost této postavy a při tom se od seriálu nijak neodchyluje.

Pak ale také existují fanvidea, které se dopouští jakési vzpoury proti kánonu a interpretují použité obrazy zcela v jiném smyslu než v jakém byly použity u původních tvůrců. Za ukázku jsem vybrala toto lehce ironické video "Python sketch" opět od T. Jonesy a Killy. Sebepozorováním jsem došla k názoru, že podvědomě a poněkud nespravedlivě upřednostňuji druhý typ videí a jejich autory. Obdivuji prostě onu schopnost dát obrazům nový význam. Oceňuji pokud dokážu rozeznat ve fanvidu větší množství režisérské práce přesahující (jinak zcela zásadní) střih a jeho montáž. :)

Nicméně možných kritérií, kterými lze posuzovat fanvidea je samozřejmě více. Měřítkem bývá často obsahový soulad mezi textem písně a použitými scénami, a také soulad mezi obrazem (zejména stříhem) a hudbou (zejména jejím rytmem). Doznávám, že vzhledem ke svému nízkému jazykovému vybavení, mám sníženou schopnost i vůli poměřovat videa vhodností použitého textu. :) Doceňuji ale, když takové měřítko uživají při hodnocení jiní. Z jiné strany se ovšem lehce vyhraňuji proti posuzování videí z hlediska toho, zda v nich něco příjemně či nepříjemně bliká či  mají jasný nebo nejasný obraz. Takové věci koneckonců stejně jako u filmu přeci neurčují hodnotu sledovaného díla. Lze je považovat za součást autorského záměru nebo občas dokonce za vlastnost původního materiálu. Pokud si divák  nemyslí, že je jejich užití smysluplné, měl by se vyhranit právě proti tomu, nikoli proti těmto vlastnostem jako takovým. :)

Zajímalo by mě, jak se k problému staví jednotliví autoři originálních děl. Jak to tak bývá, jejich postoje se liší. Někteří spíše přátelsky, třeba proto, že v nich spatřují možnou reklamu pro vlastní činnost. Jiní negativně, protože mají pocit, že jde o prosté kopírování a vykrádání jejich děl. Mám pocit, že často snáze snášejí takové fanvidy (a obecně fanouškovská díla), jež zůstávají věrná jejich intencím a nějakým způsobem adorují jejich práci, než těm, která ji zásadně reinterpretují nebo dokonce ironizují. Řekla bych ale, že pravda je taková, že právě ty druhé práce se více blíží tomu být novými nezávislými díly a stížnosti na ně jsou proto vlastně méně oprávněné. :)   

Každopádně platí, že jako každá fanfikční činnost se i vidding pohybuje na hranici  legálnosti, protože akta z roku 1976 zaručují autorům  práva na vytváření reprodukcí a odvozenin z jejich díla.  Organizace pro tranformaticní tvorbu se však odvolává na tzv "fair use", tzn. rozumné užívání, jež je dle jejich postoje možné i bez souhlasu majitele práv. Každopádně mě napadá, že pokud oni majitelé práv, bojují s tvůrci fanfikcí, fanartu či fanvideí, měli by si uvědomit, že nebojují jen s těmi, kteří je "okrádají", ale zároveň s těmi, kteří je největší měrou "živí".