Seme/uke

Podle mé původní představy měl tento článek pojednávat pouze o tom, že používání termínů seme a uke se odvíjí od asijského vnímání vztahů mezi lidmi. Pro takové tvrzení sice nemám žádný důkaz, ale připadá mi to jako logický předpoklad a  jsem o tom hodně přesvědčená. A je to, mimojiné, idea čistě z mé hlavy. 

Ovšem jakousi nehodou, zřejmě v návaznosti na myšlenky, které se mi v současnosti motají hlavou, se mi do textu propašovaly další úvahy, o kterých už zdaleka tak moc přesvědčená nejsem. Berte tedy zbytek textu spíše jako námět k diskuzi, než jako něco, za čím si autor stojí.       

    Cosplay by ProductionSasuNaru 

Ideál rovnosti versus ideál harmonie 

Moderní evropská civilizace se do značné míry zrodila společně s francouzskou revolucí, s Deklarací práv člověka a občana a se slovy: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovnoprávní." Ještě dodnes jej v úvodu skoro doslovně cituje Všeobecná deklarace lidských práv. 

Potíž je v tom, že lze zároveň empiricky dokázat, že se lidé nerodí rovnoprávní (nejspíš dokonce ani zcela svobodní). Nebylo nám všem naděleno do vínku od všech schopností stejně. To se nakonec ta slova ani nikdy nesnažila tvrdit. Byla spíše ohrazením se proti stavu, ve kterém bylo společenské postavení dědičné a nevycházelo z přirozených schopností. Ta slova zaručují toliko naši rovnost před zákonem a už žádnou další. Přesto zároveň platí, že spolu s těmito slovy vstoupil do evropské kultury silný, třebaže často jen podprahově sdílený etický apel, že je správné předpokládat a také usilovat o rovnost všech a tím způsobem dosáhnou  spravedlivého uspořádání na této zemi. 

Přes rozhodnutí přijmout západní civilizaci a s ní novověký ideál rovnosti zůstává v zemích dálného východu podobně podprahově přítomen silný vliv klasické čínské kultury a konfuciánství. V ideálním zřízení konfuciánské společnosti zná každý své přesné místo ve společnosti a své povinnosti vůči ostatním založené na hierarchickém uspořádání. Cílem je dosáhnout společenské harmonie. Udržení harmonických vztahů ve společnosti každý jednotlivec podřizuje své vlastní zájmy.

Konfuciánské představy o společenské harmonii založené na hierarchickém uspořádání se odráží už v samotných jazycích, kterými se v těchto zemích mluví. Mnozí, kteří tyto jazyky aktivně užívají, se shodují, že je docela komplikované se japonsky (nebo třeba vietnamsky) pohádat. V těchto jazycích existuje mnoho způsobů, jak vyjádřit různé stupně uctivosti (trochu podobně jako to dělá naše vykání a tykání) a také mnohem větší počet slov pro vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Například japonština zná oproti českému jazyku slova jako senpai (nadřízený, ale také kdokoli, kdo do vaší firmy nastoupil dříve než vy) - kóhai (podřízený nebo kdokoli, kdo do firmy nastoupil po vás), onésan (straší setra) - imóto (mladší sestra), onísan (starší bratr) - ótoto (mladší bratr). Zkrátka zdvořilostní pravidla umožňuji nastolit stav rovnosti jen velmi výjimečně.    

Vznik pojmů seme/uke v yaoi maze považuji za cosi příznačného pro celou japonskou kulturu. Zatímco se anglické termíny top a bottom striktně vztahují pouze na preferenci polohy dané osoby při sexuálním styku, tak pojmy seme a uke zahrnují i onen vztah nadřízenosti a podřízenosti obvyklý ve společenských vztazích ásijských zemí a vyvinuly v rámci bojových umění. Ovšem za předobraz poměru nadřízenosti a podřízenosti je považován vztah otce a syna. V ideálu by to měl být vztah láskyplný, kde nějaké povinnosti a výhody mají obě strany - na jedné straně stojí poslušnost vůči nadřízeným a na druhé odpovědnost za ty, co jsou mi podřízeni.

Takové uspořádání má svou vlastní logiku spravedlnosti. Více pravomocí v něm naleží tomu, kdo má zároveň více odpovědnosti. Nicméně se vylučuje s výše zmíněným ideálem rovnosti.

Seme/uke versus Top/bottom a kluci, co si je pletou s holkama    

V rámci moderní japonské kultury se těší výraznému postavení pojem kawaii. Přináleží všemu roztomilému, všemu, co působí mile a zároveň křehce, co si žádá naší ochrany. Kawaii vzhled bývá tradičně připisován dětem, malým zvířátkům, některým ženám a typický je i pro ukeho. Existuje totiž podobnost (snad přirozená) mezi mezi chováním a vzhledem, které je považováno za dětské a tím, které je připisováno ženám. Tato podobnost se v konečném důsledku vztahuje i na vzhled a chování, které je připisováno v yaoi příbězích ukemu. 

Obecně poženšťování mužských postav je v manze, yaoi, stejně jako japonské či korejské kultuře pop idolů, velice silným jevem. Ti kluci, co si je lidé tady v Evropě často pletou s holkama, jsou milovány velkou skupinou žen. Třebaže se tento jev často odvozuje prostě od manga stylu a přirozeného vzhledu asijkých mužů, sama ho považuji také za projev toho, že se podoba mužů (po letech, kdy byl obvykle uplatňován jen obrácený model) začala ve velkém podřizovat vkusu žen. Asi i proto se mužnější projevy, které se v yaoi příliš neobjevují (svalnatí, silní, občas i nadpůměrně ochlupení muži), našly cestu do bara, tedy erotické mangy určené homosexuálním mužům. 

Jsem tak trochu přesvědčená (kromě osobního dojmu to ovšem nemám čím doložit), že třebaže se v západoevropské obdobě yaoi, ve slashi, se podobné vlivy jako v yaoi také uplatňují, jejich vliv a význam je tu podstatně menší. Každopádně dle mé osobní zkušenosti je ženské chování mužských postav pravidelně označováno za vadu. Snad je tu cítit vliv LGBT komunity, jejíž členové se ve slashovém dění angažují a občas slashitkám vymlouvají přílišné úlety od "realističnosti". A možná se na slashi projevuje onen západní ideál rovnosti. 

Vezmeme-li za bernou minci, že usilujeme (případnost tohoto uspořádání bývá ovšem často zpochybňována) o vyrovnané postavení ve vztazích muže a ženy, je logické, že toužíme tento ideál vidět naplněný i ve vztahu dvou osob stejného pohlaví. 

Rovnice, které přepisují ve všech ohledech  jednomu ve vztahu submisivní a druhému dominantní roli jsou samozřejmě vždy velmi zjednodušující. Právě odpor k takovému zjednodušování a také odmítavý postoj k předepisování společenských rolí vedl zřejmě k tomu, že v euro-americké kultuře panuje silná snaha odmítnout jakýkoli další přesah, který slova bottom/top mohou mít.

Ovšem po všech možných ujištěních, že sexuální poloha není u homosexuála žádným ukazatelem jeho povahy, na mě působil trochu ironicky článek, který jsem kdysi vyštrachala někde na internetu a ve kterém se na pokladě vědeckého výzkumu dokazovalo,  že (samozřejmě čistě v průměru) se to s těmi top a bottom má do značné míry tak, jak bychom čekali, že to chodí mezi seme a uke partnery. Koneckonců podobně komicky na mě působí články, které něco podobného sdělují o mužích a ženách.  

Mužská emancipace

Aniž bych takovému generalizování chtěla přidávat na větší vážnosti než má, jsem tak trochu přesvědčená, že za snahou odmítnout další přesah oněch slov, stojí také nevědomě nízký společenský status připisovaný ženskému chování a zálibám. Toto tvrzení zakládám minimálně na osobní zkušenosti, jak snadno se mnoho žen hlásí k tomu, že vyrůstaly tak trochu jako kluci, zatímco je mnohem obtížnější objevit muže, který by řekl, že ve svém dětství měl sklony chovat se jako holka.

Protože mnohé z vlastností, které připisujeme uke postavám v yaoi (a budeme-li k sobě upřimní do značné míry také všem "spodkům"), jsou spjaty s ženskostí, muži, kteří se přiznávají k bottom preferenci zároveň aspirují na to, aby jejich chování bylo vnímáno jako nemužné (Are You A Top Or Bottom?). Tak trochu věřím, že kdyby "bytí ženou" nemělo na podvědomé úrovni stále menší společenský status než "bytí mužem" nemusel by to pro ně být takový problém.

Pokud jsme už připustili, že ženy mohou zůstat ženami, třebaže si uzmou něco z role přiznávané mužům, pak snad není přehnané věřit, že muž, jehož přání a touhy se v něčem blíží těm "ženským", nepřestává zcela samozřejmě být mužem. Koneckonců cílem nikdy nebylo, aby se všem dostalo vysokého společenského statusu, ale spíše to, abychom získali svobodu být sami sebou. Možná přišel čas na mužskou emancipaci. Jsou na světě muži, kteří si ji přejí.  (viz: Přišel čas na emancipaci mužů?) :)