Je slash spíše jako punk nebo jako štrikování svetrů?

Za tuto glosu může vlastně můj manžel, který měl nějaký podíl na vydání této knihy. Kniha vyšla pod názvem "Kmeny" a představují se v ní všelijaké městské subkultury, jejichž  způsob života představuje tu menší, tu větší alternativu k většinovému životnímu stylu. Vždy, když si ji prohlížím, honí se mi hlavou myšlenka, zda to naše převážně holčičí homofilní společenství by v ní mohlo mít také své místo? A nebo jinak: Prostě se ptám, zda je pro fanynky slashe či yaoi jejich záliba spíše koníčkem nebo životním stylem?  

Zdá se, že odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Například bedrníka v TV pořadu Q přirovnala psaní slashových povídek ke kroužku pletení. Podobně jako si v takovém zájmovou kroužku členky předvádějí své výtvory, i my se - místo nějakého fyzicky existujícího místa - scházíme na internetu a navzájem si ukazujeme svá dílka. Bedrníčino přirovnání je docela přesvědčivé a přikláním se k tomu, že má z větší míry pravdu. Ovšem taková Lanevra v komentářích k tomuto článku tvrdí, že pro ni je psaní fanfition (tedy nejen slash) způsobem života. Z toho, jak ji znám, mám velký sklon jí věřit. Vím, že (asi jako každý dobrý autor fanfiction) stráví celé dny přemýšlením o svých postavách a možných scénářích, ke kterým v jejich osudech může dojít.

Takže, jak to je? Mám pocit, že to hlavní, co rozhoduje, čím je pro vás čtení slashe nebo sledování yaoi, je míra "ztotožnění". Jak by jste odpověděly na otázku: "Kdo jsi?" Která z možnách odpovědí by vás napadla jako první? Jsem studentka, úřednice, matka, biochemička nebo jsem především ta, kterou lidé z internetu znají jako Arachné, autorku magických erotických příběhů?  Jste-li především Arachné, pak je pro vás váš homofilní koníček možná skutečně způsobem života.

I když se sama za sebe přikláním k pocitu, že psaní a čtení slashe je spíše koníčkem, stejně se nemohu ubránit dojmu, že naše záliba dokáže ovlivnit naše myšlení o dost výrazněji než je obvyklé u sbírání známek či pletení čepic a rukavic.