Poškození pod kontrolou

      Záběr z traileru k FF "Naruby" a "Poškození pod kontrolou" od TupakUpanki.                                                                                                                    

Naruby

• originální název: And Just Plain Wrong
• autorka: Amanuensis
• překlad: SinamLlumi
• link 
• link na český překlad 
• FF deník

Poškození pod kontrolou

• originální název: Damage Control
• autorka: Juxian Tang
• překlad:  Adelaine
• link 
• link na český překlad
• FF deník
• trailer od TupakUpanki (FF deník)
• trailer od RemLupin  (FF deník)

Diamantem

• Originální název: Cut With Diamonds
• autorka: Eodrakken
• překlad Sinam Llumi
• link 
• link na český překlad 
• FF deník

Napřed si dovolím malé varování. Pokud budete číst tuto sérii, vězte, že málokterá jiná FF navršila tolik obrazů násilí, znásilnění a vůbec mezních praktik z nezastřeným cílem šokovat své čtenáře. Proto musíte sami zvážit, zda vůbec něco podobného chcete číst.  Pokud se rozhodnete, že chcete, můžete si pak sami za sebe posoudit, zda bylo násilí v této fanfiction  samoúčelné nebo aspoň maličko „plnočelné“ (jako ta nahota v pořadech Monty Pythonů). I když pochybuji, že někdo může na takovou otázku dát definitivní odpovědět. Mám chuť uvést tuto sérii slovy, kterými nám kdysi uvádějící představoval  film „Meet the Feebles“ od Petera Jacksona : „Nemohu se na vás zlobit, pokud se vám to nebude líbit. Po pravdě to nejspíš znamená, že jste normální lidské bytosti. Nicméně přesto existuje určitý okruh lidí, pro které je tato záležitost nějakým způsobem fascinují.“

Naruby a změna žánru

Principiálně psát slashovou, potažmo i heterosexuální, fanfikci, skoro vždy znamená nutnost odklonit se od žánru původního díla. Harry Potter byl původně jakýmsi dětským fantasticko-dobrodružným příběhem. Slashový autor využívá část jeho světa ke stvoření milostného příběhu nebo erotické (někdo by možná řekl, že přímo pornografické) beletrie. Naruby a Poškození pod kontrolou ale nejsou jen slashem, patří také do specifického podžánru HP fanfiction,  temných fantastických distopií,  v nichž Voldemort  (alespoň na čas) vyhrál válku a vládne Bradavicím, kouzelnickému nebo přímo celému světu.

Ne každá FF s takovým námětem provede ale tak radikální odklon od atmosféry a vyznění původního díla jako právě Naruby. Avizuje to ostatně už sám jeho název. Naruby je alternativním  temným HP univerzem, ve kterém  nejsou  Harry Potter a jeho přátelé onou partou, která dříve nebo později bez úhony každý problém vyřeší. Zde jsou bezmocnými oběťmi bezpráví a zlovůle jak by se dalo čekat od průměrného teenagera. Hrdinský a lehce pohádkový příběh zmutoval ve slashovou verzi stanfordského vězeňského experimentu. Vidět Harry Pottera a jeho přátele bezmocné a smířené se s nelidskou situací, v níž se nacházejí,  je přinejmenším znepokojující a proto zřejmě  není divu, že tato fanfikce umí vzbudit silné emoce a  násladně zdaleka ne vždy jen pozitivní reakce.   

V Rusku byla v minulosti uzavřena debata nad touto povídkou,  protože projevované názory nabraly přílišné vášnivosti. Při jejím znovuotevření byly účastníkům zapovězeny spekulace o intencích autora díla, tedy otázky jak a proč někdo něco takového psal? Ovšem pokud vás to zajímá, podnětem k napsání Naruby, první povídky tohoto cyklu, byla klasická fanfiction challenge, v níž základní zadání - Voldemort a smrtijedi ovládající Bradavice a Harry Potter  a spol. zpacifikování pod jeho nadvládou - bylo už dáno. Nevylučuji, že přesto někoho překvapilo, že bylo zadání naplněno právě takovým způsobem a opředeno (nad)realistickými scénami znásilňování a mučení.

Konec konců debata o tom na kolik je celý příběh přehnaný a na kolik představuje nějaký  uvěřitelný scénář, byla asi hlavní naplní zmíněné obnovené diskuze. Vzhledem k ruskému prostředí možná očekávatelně zaznělo v debatě i slovo Beslan jako připomínka, jak kruté věci se i dětem na tomto světě stávají. Přesto mnozí považují, samozřejmě v mnohém oprávněně, děj Naruby za přehnaný a poznamenaná snahou čtenáře prostě šokovat.    

Přiznávám, že dokonce i já sama jsem si při čtení Naruby kladla otázku, zda by smrtijedi, pro Boha živého, nemohli mít také nějaké jiné koníčky než jen znásilňování bezmocných školáků? Během svého rozvažování jsem se mi v myšlenkách vynořila asociace na již výše zmíněný stanfordský vězeňský experiment a dospěla jsem k názoru, že já sama příběhu jakousi základní důvěryhodnost přiznávám.

Chovají-li se i obyčejní a v zásadě slušní, lidé v roli věznitelů bezprecedentně krutě, je víc než uvěřitelné, že ti, kteří už dopředu žádnými skrupulemi netrpí, si budou při plnění takového úkolu počínat zcela bez  zábran. Sama rozumím výsledkům Stanfordu tak, že role věznitele dokáže přimět každého, aby z pozice moci a ve snaze vězně zpacifikovat, vězněné ponižoval a ubližoval jim. A protože znásilňování lze považovat za velice efektivní způsob ponižování, dává mi počínání negativních hrdinů v tomto příběhu docela smysl.

Už jsem kdysi kdesi projevila osobní přesvědčení, že mi připadá správné když násilí a brutalita vylíčené v příběhu, jeho čtenáře „bolí“. Když je čtení o nich  pro čtenáře nepříjemnou a nepříjemné pocity vyvolávající činností. I Naruby mělo být děsivou fanfikcí a proto považuji za správné, když děsí.

Následující část vyzrazuje část zápletky mnou rozebíraného díla. Proto nechcete-li z ní nic zvědět,  nečtěte dál.

Naruby versus Poškození pod kontrolou

Vnímám Naruby jako příběh o Harryho pokusu něčemu nebo aspoň někomu věřit. Jeho školu ovládají smrtijedi, Snape se ale mezi nimi jeví jako někdo jiný, jako někdo, kdo se v dané situaci nevyžívá. Naruby je ovšem příběh deziluzivní, v jehož  vyústění Harry dochází k poznání, že po všem, co se stalo, vlastně už není důležité, zda Snape je či není na Voldemortově straně, zda, to co provádí, dělá jen z nutnosti předstírat nebo z vlastní vůle. Ať už je to tak nebo tak, na věcech, co se staly, to nic nezmění. Co se stalo, nedá se odestát. Harry už nemůže vkládat naději do žádného člověka, rozhodně ne do Snapea.

Z řečeného je jasné, že Naruby nikdy nemělo být  romancí a tím méně snarry romancí - narozdíl od Poškození pod Kontrolou, které přes všechnu přítomnou krutost, milostnou romancí je. Poškození pod kontrolou je v zásadě šťastným koncem, který si Juxian Tang připsala k Amanuensině příběhu. Obsahuje vzhledem k předchozímu ději relativně  prudký (a možná také trochu laciný) HappyEnd, který popírá bezvýchodnost situace v Naruby. Kladu si otázku, zda tím není také maličko znehodnocena ta trocha naděje, kterou v ní dokázal objevit Harry na dně svojí duše.

Kontrola poškození je šťastným vyústěním, ale také popřením Naruby. Mám podezření, že se tak řečeno  vymyká záměrům původního díla, ale doznávám, že ji skoro nekriticky miluji a možná i pod tímto vlivem jsem přesvědčená, že v návaznosti Kontroly na Naruby lze nalézt nějakou logiku.

Zatímco Naruby bylo Harryho příběhem, Poškození pod kontrolou je příběhem Snapeovým. Otázka, na čí straně Snape stojí, je  vyjasněna. Je člověkem, který se snaží vyhovět požadavkům a úkolům, jež před něj klade nezbytnost. V přelomové chvíli se ovšem rozhodne odhodit svou loajalitu, a to dokonce k oběma svým pánům,  a učiní tak pouze ve prospěch základního soucitu, o kterém se domníval,  že se ho již dávno vzdal.

Jen tak na okraj, musím dodat, že Brumbálovi zde připadla úloha velmi negativní. Je to asi nejnegativnější vyobrazení Brumbála, jakému jsem kdy ve fanfiction dokázala uvěřit. Samozřejmě existuje v FF mnoho ještě ďábelštějštích Brumbálů, ale ty obvykle neberu vážně. Tento je pro mne hraniční případ, v jeho existenci ještě věřit dokážu, a právě proto mě opravdu děsí.

Také doznávám, že je Poškození možná  prvním literárním textem,  ve kterém jsem dokázala pocítit upřímnou radost z něčí vraždy. A je to možná zároveň  poprvé, kdy jsem vraždu dokázala vnímat jako "důkaz náklonosti". Což je fakt pro mne znepokojivý, ale opět platí, že v kontextu této fanfikce smysluplný. Ráda bych si teď vzpomněla na onoho filozofa, který označil agresi za jeden z projevů svobody a lidskosti s odůvodněním (snad si to nepamatuji dočista špatně), že dokud každé bezpráví přijímáme bez vzpoury zůstáváme otroky. Mám pocit, že právě po přečtení tohoto textu jsem možná více nakloněná a schopná takovým dedukcím porozumět.

Bylo-li Naruby o Harryho nemožnosti věřit Snapeovi, poněvadž bez ohledu na motivaci, on zůstane vždy věrný své roli,  pak Poškození je o Snapeově rozhodnutí svou roli odhodit. Je o odhodlání udělat to SPRÁVNÉ na místo dělání, toho, co je NUTNÉ. Vybrat si to, co chci, a odvrhnout to, co musím. Je to úlevná anarchistická vzpoura proti vnucenému diktátu druhých osob. Snape cosi udělá, třebaže to není nutné a rozumné a třebaže to ani není cesta ke svobodě. Jenže onen akt  sám o sobě je bez ohledu na následky výkřikem svobody. Harry evidentně ("Zabil jste ho. Prostě jen tak. Zabil jste ho KVŮLI MNĚ.") takto jeho čin pochopí a jako takový ho přijme.

Mlhavá tušení versus zřetelná odhalení

Nejistota patřila k atmosféře Naruby, stejně jako věcný odtažitý Amanuensin styl, který činil vylíčené obrazy ještě děsivějšími. Proti tomu Kontrola je psána Juxaniným patetickým expresivním stylem, plným pro ni typickou fascinací druhou osobou. Ironické je, že bych romantickou vyhraněnost očekávala spíše od Harryho POV a odtažitou věcnost od Severusova, nicméně vzhledem k situaci v jaké se v těchto povídkách nacházejí,  je i toto pojetí v příběhu nějakým způsobem odůvodnitelné. 

Citová odtažitost je pro Harryho  způsobem, jak se vyrovnat s událostmi, které zakusuje na vlatsní kůži, zatímco Severusovi myšlenky v Poškození jsou poznamenány především snahou vyrovnat se s dílem spoluviny a s vědomím toho, co vše toleruje pro vyšší cíle. Harryho úzkostná nevědomost a Severusova vědoucí úzkost jsou vlastně docela komplementární. A obě se autorkám daří úspěšně přenést i na čtenáře.

V Naruby je mnoho věcí  nedořečeno, jen letmo naznačeno. Poškození pod kontrolou mnohé z těchto věcí dopoví  a vyjasní. Je načrtnut obraz pádu Bradavic, je odhalena Brumbálova role a v neposlední řadě se dozvíme, jak to vše skončí. Dokonce bych řekla, že i scény mučení a znásilnění jsou v Kontrole mnohem explicitnější, popsané konkrétněji - zejména ve srovnání s finální scénou Naruby, která obsahuje zcela  fantaskní surreálný motiv, který je těžké spojit si v hlavě s nějakou jasnou představou. Možná právě ta nejistota a mlhavost je tím, co mi v Poškození, nejvíce chybí. 

Tento text skoro celý pojednával jen o prvních dvou povídkách tohoto cyklu, jenže ten je doprovázen ještě dalšími třemi doplňujícími povídkami. Ty v souhrnu vyprávějí  o poválečné době a dalších osudech některých postav - Rona, Draca, Nevilla a Lupina. Diamantem je obrazem stockholmským syndromem poznamenaného vztahu Ron a Pettigrewa,  To The Victors je předsmrtelným  monologem Draca a rekapitulací jeho smrtící zabijácké lásky k Harrymu a  At The Beginning  je o snaze hrdinů vyrovnat se s prožitými událostmi a pokusu začít opět žít dál svůj život. Přeložena z nich všech byla jen ta první, ale doznávám, že právě tu z nich považuji za nejzajímavější. 

Oblíbené scény:

Slova oblíbené si tentokrát raději sami dejte do uvozovek.

• Naruby, úvod - Harryho rozvažování během hodiny lektvarů.  Naruby je vystavěno na neustálém stupňování efektů. Vždy, když si myslíte, že horší to být už nemůže, v následující scéně zjistíte, že samozřejmě může. V rámci celé povídky je tedy úvodní scéna vlastně docela nevinná. I přesto ji považuji za velmi působivou. Pokud čtete povídku poprvé,  tak má na své straně efekt překvapení. Něco z atmosféry, která z tohoto momentu i z celé povídky sálá, spočívá v tom, že se tu děje něco abnormálního, ale postavy v příběhu to vnímají jako všední. Harrymu připadá na úvodní hodině lektvarů nápadná jen Snapeova mírnost.
• Naruby, zdvojené znásilnění - Tak právě tohle se stane, když si neumíte představit, že by se mohlo stát ještě něco horšího. Stane se něco, co si ani neumíte představit. Není to jen kruté, je to také nepochopitelné, znepokojující, děsivé a proto nezapomenutelné.
• Poškození pod kontrolou, první věta: „Nedívá se na mě, když jdu k němu přes Velkou síň“ - Tahle věta ve mně vzbuzuje nutkavou touhu hledat její latentní význam. "Žáci" v Bradvicích mají zakázáno se přímo dívat na své věznitele. A Harry poslouchá, což  je dobře, protože jinak by musel být potrestán. Což je špatně, protože už se smířil se situací, v níž se ocitl. Vzbuzuje v e mně dojem, že ani Severus sám neví, co si přeje. Jakoby se Harryho pohledu bál a zároveň si ho velice přál. Takové šilené úvahy dokáže ve čtenáři vzbudit asi jen Juxian svými vnitřními monology psanými důsledně v ich-formě. První dva odstavce jsou prostoupeny (pro Juxianin styl typickou) fascinací druhou osobou,  ovšem už třetí odstavec obsahuje první povinnou hrubost. Celý následujcí text se vyznačuje rozporem mezi tím, co si Snape myslí a mezi tím, jak je nucen se chovat. S touhle duševní rozpolceností musí bojovat minimálně do chvíle, v níž se zachová v souladu se svým vnitřním hlasem.       
• Poškození pod kontrolou, scéna v koupelně –  Severus se celou dobu pokouší být rezervovaný, jenže pak ... přijde náhlá a bezprecedentní ztráta kontroly. Tuhle chvíli mám možná vůbec nejraději. 
• Poškození pod kontrolou, zabití Luciuse Malfoye -  Severus překročil práh snesitelného, zahodí plány, kterým sloužil, a přes vědomí, že se dopouští chyby, udělá to, co mu jeho nitro velí. Harry to komentuje: "Zabil jste ho. Prostě jen tak. Zabil jste ho KVŮLI MNĚ."
• Poškození pod kontrolou, poslední věta -  Umíte si představit kýčovitější a klišovitější větu v love strory? Ovšem napište milostný příběh bez ní. Skoro to ani nejde. Skončit slashovou povídku těmito slovy je až tak veliké klišé, že jsem ho dosud v takto krystalicky čisté podobě nikde jinde neviděla. Tak dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli se mi to tak líbí nebo ne, až jsem došla k názoru, že mě to zkrátka fascinuje.
• Diamantem, vztah Rona jeho krysy v přídatné povídce - Stockholmský syndrom z této povídky odkapává v hutné formě jako med z plástve medu. Možná jím nebyl postihnutý pouze Ron, ale ve své krysí  minulosti i sám Pettigrew. Jak si jinak vysvětlit jeho vstřicnou vlídnost?  Ovšem možná Pettigrew není vůbec vlídný, možná je to jen ubohá odpuzující existence, neschopná čehokoli odvážného. A proto také neschopná hrát úlohu ďábelského zločince, která mu tak nešťasně připadla. Jestli jste ještě nikdy Pettigrewa nelitovali, počítejte raději s tím, že tady nejspíš budete.  

Můj poměr k této FF: A jako Adorace