Kocovina

• It's like you're a drug
• It's like you're a demon I can't face down
• It's like I'm stuck
• It's like I'm running from you all the time

Právě jsem, jak se říká, v „depresi“. 

Před krátkým časem jsem dočetla po x-té Elysejský klíč (tentokrát v knižní podobě) a bylo to velmi vyčerpávající .... Mám strašnou chuť si najít něco dalšího a zároveň se bráním tomu začít si znovu s něčím tak zatěžujícím.  Zase mám pro jednou ten  pocit, že už jsem všechny opravdu dobré a dostupné snarry přečetla a že už žádnou další stejně strhující  nenajdu.

Můj manžel nepovažuje moje čtení slashe za koníček, ale za drogovou závislost. V záchvatu  upřímnosti, kterou právě cítím, mu mohu klidně dát za pravdu.

Pocity, které ve mně čtení vyvolává - ty veselé i ty smutné, vyvolávají v mém těle chemické reakce a zasahují centra libosti.  Pocity  jsou pro mě droga a já jsem se na nich závislá. A neznám nic, co je dokáže vybudit se stejnou spolehlivostí a intenzitou jako slash.

Když čtu nějakou slahovou fikci, co mně tak řečeno dostane a uchvátí, nemohu se dočkat každé další stránky. Nemohu se dočkat konce. Těším se na dobu, kdy budu mít konečně  pokoj od toho nutkání číst a číst. Jenže když se to stane, rozhostí se v mé mysli ten pustý pocit prázdnoty, jaký zažívám i teď. 

A to, co zažívám teď, zažívám v podstatě každý měsíc od chvíle, co jsem se čtením slashe začala. Periodicky se ke mně vrací ten jalový pocit, když skončím s nějakou mnou uctívanou povídkou.  První měsíc to bylo po Desideriu Intimu. Druhý měsíc sehrál stejnou roli  Elysejký klíč. Naštěstí třetí měsíc mě nakopl Rok jako žádný jiný. Další, to byl leden, mě na čas zachránila Čajová sága. Pak to bylo hodně těžké ... ale spasila mě Občanská válka od Sushi. Březen proběhl ve znamení Pokud jsi připraven od Cybele. A tak to pořád nějak tluču dál a dál ...  Jenže co teď?

Já vím, co to je, co teď prožívám. Říká se tomu abstinenční syndrom. Být na droze znamená střídat stavy extáze s absolutními propady. A já mám teď svůj propad. Jsem feťák, kterému chybí jeho droga. Takto se budu cítit až do chvíle, kdy nenaleznu další fikci, kvůli které mi bude stát za to všeho nechat a jen číst, číst, číst ... Mám jít na léčení anebo prohledávat hloubky internetu?