Fair Play

My všichni čtenáři fanfiction to známe vesměs z osobní zkušenosti. Fanfikční příběhy obsahují mnoho věcí, které se buďto nám nebo aspoň dalším lidem nelíbí. Internet a s ním i fanfikční příběhy zde publikované jsou zdrojem skoro bezbřehé a do této doby málokdy vídané svobody projevu. Setkat se tu můžeme s názory a jevy, které jsou nám nepříjemné a se kterými bychom dost možná za jiných okolností nepřišli do styku za celý svůj život.

Mám pocit, že tyto jevy, které se nám čtenářům fanfiction nezamlouvají, se dají vesměs rozdělit do dvou hlavních, občas se překrývajících, kategorií:

• Na ty, které se minimálně podle názoru některých lidí rozcházejí se zdravým rozumem, dobrým vkusem nebo dobrými mravy a které jsou často kontroverzní natolik, že se v oficiálních masových médiích buď neobjevují nebo objevují jen okrajově nebo aspoň jen po desáté večer.
• A na ty, které se prostě (jen) rozcházejí s kánonem, popírají intence původního díla, zkrátka porušují pravidla hry, která stanovil jeho autor.

Mnoho z těchto jevů se ve fanfikčních příbězích objevuje víceméně pravidelně, což mimojiné dost možná naznačuje, že potřeba je ventilovat je svým způsobem univerzální a že jsou projevem čehosi archetypálního. (Mimo téma: V současné době zrovna uvažuji nad tím, jakou potřebu asi ventiluje užívání zrcadlových charakterů.:)) Každopádně právě proto, že se objevují pravidelně, uchytil se ve fanfiction systém značení, který na ně čtenáře upozorňuje. Jsou to zkratky jako noc-con, chan, Mpreg, AU, OOC a mnoho dalších.

Když jsem se čtením fanfikcí začínala, myslela jsem si, že tyto značky mají být zejména službou pro čtenáře, aby byly před tím, čemu se chtějí vyhnout, varování. Ovšem postupem času jsem dospěla k přesvědčení, že ve skutečnosti je toto značení především druhem sebeobrany, kterou se zabezpečují autoři fanfiction proti agresivním reakcím čtenářů.

Mezi autory a čtenáři fanfiction existuje totiž taková nepsaná dohoda. Ta praví, že čtenáři mají nárok být před věcmi, které by jim v příběhu mohli vadit, varováni a na oplátku, pokud se příběh rozhodnou číst, by si na věci, před nimiž byly varováni, už neměli stěžovat. Každý, kdo v komentáři, ať už pod povídkou nebo na třeba FF deníku, začne kriticky mluvit o tématu, před kterým byl předem varován, riskuje, že bude jeho jednání autorem a ostatními čtenáři shledáno jako unfair.

Pravda je, že třebaže toto pravidlo zní tak prostě, jeho naplnění bývá často složité. Pro každého z nás existují ve fanfiction věci, které nás umí rozžhavit doběla a nutí nás reagovat na ně iracionálně pod vlivem první sygnatální soustavy. A při tom my fanfikční čtenáři jsme ta svá „ tohle nechci“ uvyklí tu a tam pokoušet. A ona varování nás koneckonců nepřipraví na způsob, jakým je motiv, který se v nich vyskytuje, zpracován.

To, že fanfikce obsahuje nějaký motiv, nám toho vlastně až tak moc neříká. V některých případech je pro nás takový motiv snadno zkousnutelný a v jiných zcela nepřijatelný. Mezi tématem a jeho zpracováním existuje nejasná a jen složitě rozlišitelná hranice. Jenže tento rozměr věci patří do oblasti racionálně těžko měřitelného vkusu a ta naše hra nemá žádného nezávislého rozhodčího, který by posuzoval, kdy jsou naše stížnosti oprávněné a kdy nikoli.

Pokud tedy chce čtenář o takových věcech mluvit, vždy vstupuje na tenký led a nezbývá mu než být velmi opatrný ve formulacích, které volí. Jestli, že jsem byl autorem varován, že jeho postava bude OOC, je velice ošemetné stěžovat si, že byla OOC jiným způsobem, méně logičtěji nebo ve větší míře než jsem čekal.

Asi bych byla nedůvěřivá k tvrzení, že je někdo tak schopný a racionální, že nikdy tuto naši dohodu neporušil. Přesto mám pocit, že staří fanfikční harcovníci jsou si její platnosti většinou (nikoli vždy:)) vědomí a zvládají své komentáře formulovat opatrněji, tak, aby oddělili osobní nelibost nebo způsob zpracování od obecné kritiky daného tématu. Mohou napsat třeba: "Moje chyba, že jsem si dobře nepřečetl popisek." nebo "Byl jsem varován, nebudu si tedy stěžovat." Třebaže tyto věty mají nevyslovený dovětek, který vyjadřuje, jak moc jim ona nemožnost si stěžovat vadí.

Považovala bych mluvení o této věci, skoro za mlácení prázdné slámy. Jenže tu a tam se objeví někdo nový, z jehož chování není zřejmé, zda je mu ona dohoda vůbec známá? Jestli byl s pravidly hry nějakým způsobem a za vhodných okolností seznámen?

A tehdy přemýšlím, zda by na FF deníku nemělo být v pravidlech, na které čtenář přistupuje při přihlášení, vedle zákazu užíváním spoilerů a apelu na slušnost, také napsáno „Čtěte důkladně popisky a varování uvedená u fanfikčních povídek. Nečtěte povídky, jejichž témata vám nevyhovují. Pokud tak učiníte, nekritizujte již v komentáři autory za jejich užívání.“

Jistě by takové pravidlo nepřineslo žádné absolutní řešení situace. Stejně tak jako zákaz spoilerů nezabránil čtenářům FF na deníku v jejich užívání, tak příkaz číst perex je nepřinutí přestat si stěžovat na věci, před nimiž byli varováni. Vím o čem mluvím, sama mívám s obojím problémy. :) Ale aspoň bychom věděli, že tato nepsaná dohoda, byla jednou někde zapsána a že každý (tedy jen každý uživatel FF deníku) měl možnost se s ní seznámit.