Desiderium Intimum

 Ilustrace k paté kapitole DI od ruského fana (fanynky) Alexandra Ranava.

• autorky: Ariel Lindt a Gobuss
• překlad: postupně se vystřídali - yellow, Adelaine, a zejména Eloii
• link
• link na překlad do českého jazyka
• link na překlad do AJ 
• trailer k 1.–20. kapitole a také z de (FFdeník) + final trailer
• Teaser k DI  +  Teaser k 62. kapitole
•  fanart k této FF :  od Alexsandra Ranava,  od Almy Franz
• FF deník (originál), FF deník(překlad)
• Soundtrack

Na Desiderium Intimum jsem narazila na Yellouiných stránkách někdy ke konci listopadu minulého roku. Tehdy byly česky přeloženy jen dvě kapitoly. Protože pro mne měl příběh hned zkraje jistou sugestivnost, rozhodla jsem, že s pomocí google překladače zkusím přečíst tu část, která má už anglický překlad. Jenže, když jsem se dostala na jeho konec, tak nějak se mi ještě nechtělo skončit. A tak jsem četla dál. V tu chvíli jsem si ještě nedokázala představit, že takovým způsobem mohu přečíst přes šedesát zdaleka ne krátkých kapitol! Možná to dám tak do dvacáté   – říkala jsem si.  Jenže pak už nešlo skončit definitivně.  Tehdy  mě zastavil až stav WIP po 59 kapitole.

Při  prvním čtení šlo ovšem jen o takové hltání. Nedalo mi spát, dokud se nedozvím, co bude dál. Proto nastoupilo druhé čtení. Tentokrát  jsem se pokoušela číst víc polsky a googlem si jen dopomáhat. Více si vychutnávat text.  Pamatuji si někde mezi dvacátou a třicátou kapitolou jsem se dostala do transu.  Dávala si předsevzetí, že po příští kapitole skončím a půjdu uklízet či vařit a vůbec dělat něco užitečného. No já zase jednou nemohla odtrhnout oči od obrazovky. Moje ruka vyklepávala do desky stolu nervózní rytmus a přes ústa se mi téměř nevědomě draly slova: „To je tak dobrý. Bože, to je tak dobrý.“ A tak to šlo kapitolu za kapitolou. 

Zkrátka to byl ten stav, který popísují některé vášnivé čtenářky "Padesáti odstínů šedi". Náhoda? Asi už na mě také leze krize středního věku a řeším si ji fantazijním úletem, což je jedna z teorií vysvětlujucí úspěch této knihy u střední generace žen :) ) . Při čtení jsem zažívala opakovaný pocit, že Harry má k Severusovi tentýž vztah jako já čtenářka k této Fanfikci. On, stejně jako já, bychom s tím, co děláme,  docela rádi přestali, jenže  si prostě nedokážeme poručit.

SPOILER!.Nevyzrazuji pointu, ale část děje ano. Mně se to zdá přijatelné, ale každý jsme jiný.

Jak se do toho dostal Harry?  Při hodině lektvarů vypije pod psychickým nátlakem nápoj Desiderium Intimum,  který ho přiměje yyjevit svou nejniternější touhu. Této touhy si ovšem ani on sám do té chvíle není vědom. Následuje fáze popření. Harry napřed odmítá uznat existenci jakýchkoli citů či touhy zaměřené na Severuse Snapea. Marně. Později se stejně zaníceně a stejně marně odmítá smířit s pouhou existencí sexu bez vztahu. 

Nakonec si uvědomí, že pokud chce mít se Severusem Snapem nějaký vztah (a v tom, že chce, si zkrátka neumí poručit, jak bylo výše řečeno), musí nerad přistoupit na jeho pravidla a také mu nezbývá než v tomto vztahu všechno odehrát sám. Je zřejmé, že druhá stranu mu pomoc nenabídne. A tak zatímco on vstupuje večer co večer do  sklepení s pozdravem: „Dobrý večer, Severusi.“ Zpátky se mu dostane maximálně povelu „Sedni si, Pottere!“

Harry se dostává do nevýhodné situace, kdy on je ten upřímný, který má srdce na dlani  a na oplátku nedostává skoro nic.  Snapeovo: „Ne Pottere, my dva nejsme pár. Jsem  pouze já! A pak je taky nějaký nadržený teeneger.“ je v tomto směru velmi typické.

Ustálený styk mezi dvěma osobami si vynucuje existenci pravidel. A tak mezi HP a SS vládnou pravidla. Jsou trochu podivná. Není však jasné, která jsou vynucena Severusovou povahou a která spíše neblahými okolnostmi. Panuje naprostý a neoblomný  zákaz líbání, také  zákaz přespávání, o milostných vyznání si samozřejmě ani jeden netroufne vůbec uvažovat. Snape se vyhýbá čemukoliv osobnějšímu, včetně oslovení Harry.

Že to všechno možná není jen Snapeova zlovůle, tušíme minimálně od okamžiku, kdy ve slabé chvilce přizná: „Přál bych si, abychom byli sami, bez něho (myšleno Voldemorta). Pouze ty a já.“ (39.kapitola) Těch slabých chvilek má samozřejmě víc. A DI se postupně mění ve hru, co všechno se může stát za zavřenými dveřmi mezi nimi dvěma. Pravidlům se totiž můžou obrušovat hrany. A Harry v těch drobných ústupcích hledá důkazy toho, že se  pro Severuse Snapea stal „něčím“. Že už není „ničím“ jak mu bylo v minulosti předhazováno. Zároveň se však mezi slabými chvilkami  Severus dál chová jako zmrd = Snape. Je to jako na horské dráze - nahoru – dolů - nahoru – dolů. Akorát ta vychýlení se nezmenšují, ale naopak stupňují. Stále víc nahoru a stále víc dolů.

KONEC SPOILERU!

          ^{Ilustrace Almy Franz k 31.kapitole Desideria Intima}

Je to tak trochu hitchcockovský  špionážní  příběh o vztahu s někým nebezpečným. S osobou, kterou si sice racionálně nemůžete být jistí a jejíž blízkost vás možná ohrožuje na životě.  Jenže emociálně si zkrátka nedokážete poručit. Severus Snape je v DI velmi snapeovský. Je nepříjemný, arogantní, dominantní, umí (nejen) svými slovy zranit. Zároveň víte, že neříká ani desetinu toho, co ví a co si myslí. Je to příběh o dvojitém agentovi, o kterém sami autorky  ve čtyřicáté kapitole napsaly, že jen tento muž sám ví, co je pravda a komu vlastně slouží.

Logicky k tomu faktu, je příběh podán jako Harryho POV. Co si myslí Severus Snape se většinou nedozvíme a když dozvíme, tak můžete mít jako čtenáři oprávněné podezření, že je to stejně zavádějící. Příběh má totiž svou polodetektivní zápletku, která vyžaduje odhalení. Něco z něj sice tušíme, ale jeho přesností si nemůžeme být jisti téměř až do úplného konce. Což z toho dělá občas mučivě napínavý příběh.

Je to také příběh o zakázané lásce. Vztah mezi učitelem a žákem - velmi kinky podaný. Severus je dominantní a Harry je, někdy rád a někdy i dost nerad, submisivní.  Je to příběh utajené lásky, o které ostatní nic neví a o které zainteresovaní ani nedoufají, že bude pochopena. A  kolem vládnou přísná pravidla a řádí Voldemort  a ti všichni mají moc udělat konec tomu, co je mezi Severusem a Harrym.

Pro mne bude mít DI vždy zvláštní význam, protože hrálo zasvětitelskou úlohu v mém vztahu ke slashi. DI sice nebyl můj první slash, ale první, který mě naprosto pohltil a strhl svou hypnotizující silou. Už se nedivím, že Harry a Severus Snape jsou homosexuálové, protože jsem tomu zkrátka uvěřila. Je to síla literární sugesce. Tolkien o tom v eseji o pohádkách mluvil jako o odhození nevíry po čas čtení příběhu. Já odhodila svou nevíru pro tento příběh i pro všechny ostatní. Stala se ze mě fanynka slashe.

Ráda tvrdím, že dobrý slash poznám podle toho, že mám po jeho čtení problémy s nočním usínáním. Zároveň mám pocit, že dobrý slash má sugestivnost snu a že každá FF představuje svým způsobem sen svého autora.  Takový pro mne byl Elysejký klíč, taková pro mne byla Čajová série. A takové pro mne je i Desiderium Intimum. Jestli si příběh nemůžete zatím přečíst, pusťte si aspoň trailery od Ariel Lindt. Ona totiž není jen autorkou DI, je rovněž jedničkou ve tvoření slashových videí. Možná se vám podaří do toho snu alespoň nahlédnout.

Oblíbené kapitoly:

Všechny :).  Tak dobře nějaké vyberu.

• 54. kapitola (Desiderium Intimum) -  Kapitola, o které sami autorky napsaly, že je nejdůležitější a že právě k ní směřovaly od samého začátku psaní. Samozřejmě jsem jí musela jmenovat jako první. Je to ta kapitola, kdy jdou všechny dříve stanovená pravidla mezi Severusem a Harrym k šípku.

• 17. (Intoxication)  a 34. I  - II. - III. (You have no idea)  kapitola - Opilý Harry je roztomilý a poví na sebe i to, co neví. Jakoby už bez toho nebyl nebezpečně upřímný. 
• 28. kapitola (Closer) - Rozkošný, neodolatelný prosící/neprosící Snape, který  „bude raději nepříjemný, bude se hádat, ale … nepožádá.“
• 44. kapitola I. - II. (Back to school) - Tohle bylo tak krásně kinky!
• 49. kapitola (Silently broken) - Kapitola, po jejímž dočtení jsem nemohla v noci spát. Divíte se, když předcházejí kapitoly se jmenují „Dva dny před tím, než se vše změnilo“, „Den před tím, než se vše změnilo“ a pak … se vše změnilo.
• 60. kapitola (I don't believe you) - Harry Potter je opět sám sebou a říká: „Nevěřím ti!“
• 70.kapitola (The Lion and The Serpent) - Epilog. Cora to před časem řekla za mne. Tohle je jeden z nejlepších epilogů, co jsem kdy četla.  

Můj poměr k této FF: A jako Adorace