Alice O´Really

• FF deník
• FanPolis
• Interview

Alice na mě působí v rámci internetové sítě jako éterická andělská bytost, jejíž přítomnost lze tušit, ale jen těžko dokážete být jejími svědky. :)  A přiznávám, že psát o andělích se zdá nesnadné. Kdo by si troufl hodnotit jejich podstatu? :) Proto jsem odkládala napsaní tohoto příspěvku na dobu, kdy se mi podaří udělat s Alicí rozhovor. To se mi, pro mě překvapivě snadno, zdařilo. Jenže nyní si nejsem jistá, jestli mi to vlastně nějak pomohlo. Doufejmě, že trochu snad ... :)

Alice vklouzla mezi píšící autory tak trochu nenápadně. Její první povídka „Cesta“, kterou napsala původně jen jako dárek, totiž stejně tak jako následující dva příběhy publikované na Saxiných stránkách, nepatří do žádného fandomu. Jedná se  o příběhy s originálním námětem, tzv. originálky. A poněvadž, přiznejme si to, psaní originálek je v rámci slashové komunity tak trochu  popelkou, definitivně ji proslavila až její dlouhá snarry romance Elysejský klíč. (Ten předpokládám opravdu není třeba představovat. Vždyť, která jiná fanfikce to při své reikarnaci dotáhla až na vázanou verzi v tvrdých deskách? :))  

Považuji však za dobré, pro těch několik málo jednotlivců, kteří si toho čirou náhodou ještě nevšimli, zdůraznit, že Alice není jen autorkou Elysejského klíče, ale napsala také tři, již výše zmíněné, povídky, o nichž je jakýmsi zavedeným zvykem ve fandomu tvrdit, že „všechny tři jsou výborné, ale nejlepší je ...  .“ Za tři tečky si dosaďte libovolnou z nich. Vybírejte podle svého vkusu a míry zajímavosti, jakou chcete na ostatní působit. Na tom, která je ta nejlepší se to totiž Aličiny čtenářky nedokáží shodnout.

Vždy, když se o to pokouším, bojuji s vnitřní neschopností popsat Alicin styl psaní, který mi při tom připadá velmi nápadný. Je velmi sugestivní, cituplný, plný obrazných poetických příměrů. Rozvité věty se střídají s jednoslovnými prohlášeními. Střídají se úhly pohledu, vnitřní komentáře postav s poznámkami autora a občas se zjeví i „božský“ náhled na věc. Po pravdě, v komentářích pod EK to mnozí čtenáři nejspíš zvládli popsat lépe než já.  

Nu, když má schopnost popisu selhává :), bude lepší uvést příklad: „ ´Vážně nevím. Ale to je jedno´, řekl tiše. Vy stejně nic slyšet nechcete.´ Harry vzal své věci, vyšel ze dveří, rozběhl se. Dohonil Snapea, sladil s ním krok, dech i tep srdce.“  Nejsem si zdaleka jistá, zda je následující ukázka nejcharakterističtější, ale patří k mým oblíbeným.:)   Všimněte si, že děj končí u slov „sladil s ním krok“. Následující dovětky už vyjadřují jen Harryho stav mysli. A jak o tom přemýšlím - ano, myslím, že v tomto způsobu vyjadřování je cosi pro Alici typického.   

Ovšem kromě stylu, jímž Alice píše, je tu ještě jedna věc, pro kterou mám - ji osobně - i její texty ráda. Já vidím Alici jako vizionářku. Alicina vyjádření a přeneseně i její texty obsahují jistý morální apel - silné vnitřní přesvědčení o ... „normálnosti“ homosexuality a jejích projevů (viz. třeba interview s Alicí nebo její vyjádření na stránkách EK). Toto její přesvědčení není možná úplně vždy v souladu s prosazovaným náhledem hlavního proudu vědeckého tábora, za to mám pocit, že obsahuje jasné styčné body s Queer teorií a míněním progresivněji laděných členů LGBT komunity.

Možná je to jen můj pocit obyvatele maloměsta, ale takové silné a zanícené přesvědčení:) mi připadá v naší kotlině vzácné a myslím, že setkání s ním, je pro nás přínosné. 

Dílo:

Heslo: sax

• Cesta
• Okamžik
• Česká trojka
• Elysejský klíč