Lanevra: ... ráda mám tu povídku, kterou zrovna píšu ...

Využila jsem své známosti s autorkou a připravila po dlouhé době zase jeden rozhovor. Víte, když autora znám, snáze se osměluji ho se svou žádostí obtěžovat. Lanevra sice, aspoň jak ji znám já, své názory netají a ráda je sděluje všem na potkání (podobně jako já :) ), třeba se však přesto dozvíte něco, co jste dosud nevěděli. 

• Začnu stejně jako vždycky. Jak si se ke slashi dostala? Kdysi si se mi zmínila, že tvá cesta nebyla zcela tradiční, tak to teď zkus trochu popsat? S jistou senzacechtivostí se tě zeptám na věk, kdy jsi začínala? A kolik let vlastně píšeš fanfikční povídky?

Nevím, jestli má cesta ke slashi byla netradiční, spíš má cesta k HP slashi byla nestandartní. Lidé většinou napřed přečtou knihu nebo vidí seriál/film a teprve potom, někdy náhodou a někdy, protože chtějí vědět, jak by to mohlo pokračovat, narazí na (normální) fanfiction. A když se jim zalíbí ta, dostanou se třeba za čas ke slashi nebo sami začnou psát. Já na Fantasmagorium narazila náhodou, přečetla si tamní povídky, které se mi líbily a až potom jsem si přečetla knihy. Po přečtení knih jsem četla další HP slash povídky, přičemž ostatní mě už vůbec nezajímaly a upřímně ani dnes až tak moc nezajímají. Zejména ty české, protože snamione a dramione mě vážně nebere. Přečetla bych si třeba Sirius/Hermiona, Sirius/Ginny nebo Remus/Hermiona a Remus/Ginny, ale to je v češtině nezvyklý jev narazit na takovou povídku.

Připouštím ale, že když se v současnosti dívám po blozích, už to neplatí. Dnes lidé píšou povídky aniž by znali předlohu. Píšou je kopírováním napsaného FF a dokonce se k tomu i přiznají. Myslím si ale, že v době před čtyřmi/pěti lety to bylo nezvyklé.

Kolik let píšu? Básničku o Šmakovi jsem napsala, když jsem byla v první třídě (tedy diktovala, no) a další následovalo během let. To ale samozřejmě nešlo na veřejnost.

Konkrétně kvůli tomuhle dotazu jsem se dívala do emailu. První odeslaná BaA povídka na buffy-angel.org – červen 2007. Dejme tomu že rok předtím jsem začala číst. Založený blog – červen 2008. První povídka na něm byla Agorafobie. Dejme tomu, že rok předtím jsem objevila slash. Narozená jsem - 91, v říjnu, takže si to vypočítejte sami. Připouštím, že jsem mohla někdy někde plácnout nějaký rok, ale nešlo o úmyslnou blamáž, spíš jsem prostě jen odhadovala a nehledala podklady. Já si nejsem schopná vzpomenout ani koho, jak dlouho znám, natožpak tohle.

Poznámka tazatelky: Mně vyšlo, že slash čte Lanevra asi od šestnácti a píše ho od sedmnácti. Což mi (jen tak na okraj) připadá jako docela přijatelný a rozumný věk. Slyšela jsem i o mnohem radikálnějších případech. Nicméně je to v rozporu s nastavenou přístupností většiny povídek od osmnácti let a nabízí to téma k samostatné diskuzi, jak smysluplně jsou tato omezení nastavena. (S dopomocí v diskuzi musím upravit, že na šestnáct a sedmnáct jí teprve táhlo.)    

• Ještě zůstanu v lehce bulvárním tónu a zeptám se, zda tvé okolí (rodina, přátelé) o tvém „koníčku“ ví a jak se k němu staví? Setkala si se i s nepřátelskými reakcemi na to, že píšeš slash?

Ano, moje rodina ví, že píšu slash, a někteří členové – jak ty belldandy víš – se i aktivně zapojují nebo alespoň pasivně komentují.:-D

Na samotnou skutečnost, že píšu slash, ne, ale setkala jsem se z negativním emailem k povídce „Dárek“ kdy se jedné dívce nelíbilo, že popisuji Willow a Taru při milostné scéně. Přitom Willow a Tara jsou přímo v BtVS lesbický pár a je jasné, že po nocích asi nehrály piškvorky.

• Nevím, jestli tohle není trochu zlomyslná otázka, ale což .. Bety u tebe mají o práci postaráno a tak mě napadlo se zeptat, kolik si jich už vlastně vystřídala a jaké s nimi máš zkušenosti? Nechala by jsi si od nich zasáhnout i výrazněji do textu? Nebo čekáš jen opravy překlepů a nějakých gramatických chybiček?

Tak bylo jich víc a zkušenosti mám spíš zlé. Dlouho jim to trvalo, neozvaly se vůbec, poslaly povídku prakticky neopravenou a tak podobně. Nicméně jsou samozřejmě takové, které byly skvělé, Adelaine nebo yellow, občas jsem ukecala přátele jako Styx nebo Neferet, ale nejsem si jistá, jestli je to v takovém případě beta jako beta. I když na druhou stranu Adelaine je také přítelkyně, takže tak...

Do děje mi žádná nikdy nezasahovala, ono to třeba u mého cyklu povídek není dost dobře možné, protože by si musely přečíst všechny povídky najednou, aby mohly odhalit nejasnosti a myslím, že do toho by se nikomu nechtělo. Hlavně čekám tu gramatiku a překlepy, také mě potěší, když upozorní na opakující se slova nebo nesmyslnou větu. Dobré jsou i upozornění na nesrovnalosti vůči kánonu. Ony sice jsou často vloženy úmyslně, nebo na nich v konečném důsledku až tak moc nesejde, ale když se člověk snaží držet kánonu natolik, aby to bylo realistické, potěší ho upozornění na chybu.

• Protože vím, že tvé zaměření je multifandomé, tak se zeptám na tvé nejoblíbenější fandomy a postavy v nich? Kryje se to zcela s těmi, o kterých píšeš nebo tě ohledy na čtenáře odvádí od osobních preferencí?

Seznam všech fandomů, které mám ráda, by byl asi hodně dlouhý. :-D Dalo by se ale říct, že ty na které jsem napsala povídky patří k nejoblíbenějším. Star Trek je samozřejmě na úplně prvním místě v mém srdci ač na něj nepíšu. Je tam proto, že jsem ho poslouchala jako malá a Spock... ten je prostě má dětská láska (po něm přišla zamilovanost do Picarda. No co? Tak je plešatej, ale je charismatickej!) Potom je tu BTVS/As, tam je mojí nejoblíbenější postavou Angel a po něm Giles. Z párů mám nejraději Willow/Tara a to i před Buffy/Angel. Harry Pottere, ač má nejobsáhlejší místo v mém psaní, je kupodivu až na třetí místě a nejoblíbenější postava je Severus, nicméně Voldemort mu šlape na paty. :-D Mohla bych pokračovat ve vyjmenovávání dál, ale to bychom tu byli dlouho.

• A jedna zapeklitá otázka: Dokážeš nějak vymezit míru nebo oblast, ve které považuješ za ideální dodržovat kánon nebo naopak vnášet do fanfikčního příběhu originalitu? Jak moc ti vadí v příbězích klišé?

Jde o to, jak autor to autor odůvodní nebo jestli to má svůj význam v povídce. I když i libovůli autora jsem schopná uznat. Také je důležité, jak to autor podá. Z hlediska čtenářského někdy ani to nepomůže. Občas prostě člověku něco nepadne do oka a není schopný to překousnout. Vím, že třeba v mé Veritas budou věci, které prostě spousta lidí nepřekousne. Jde o specifický druh originálního prvku, který není moc často zpracovaný, ale s tím se prostě nedá nic dělat.

Klišé mi vadí i nevadí zároveň. Vím dobře, že určité klišé vychází prostě z toho, jakou psychologii postava má. Díky té na určitou situaci reaguje pokaždé podobně nebo stejně.

• Jaký význam pro tebe mají čtenářské reakce? Máš pocit, že je potřebuješ k psaní? Jsou podnětem k tomu, o čem budeš psát, nebo spíš podnětem, co publikovat a co nikoliv?

Já při psaní procházím fázemi. Nejdřív je tu nápad, myšlenka nebo útržek hovoru - jenom v hlavě. Když se mi ta myšlenka dostatečně zalíbí, začnu se jí víc zabývat a vymýšlet příběh a kostru. Pokud mě to baví a líbí se mi, co jsem vymyslela, sednu si k počítači a něco málo napíšu. Jestliže vidím, že mi to jde psát a mám dojem že bych to mohla i dokončit a zároveň, že by se to někomu mohlo i zalíbit, tak v psaní pokračuji. Tehdy nastane ta chvíle, kdy při psaní myslím i na čtenáře.

Zásadní událost v povídce bych sice kvůli čtenářům nezměnila, ale nepodstatné detaily klidně změním tak, aby se líbily. Když už se rozhodnu povídku zveřejnit má pro mě čtenář také svou roli. A rozhodně se řídím čtenáři v tom, co už nikdy nezveřejním. Myslím si to, napíšu si to, ale ven už to nepůjde. Občas nastane situace, kdy jsem sama v sobě tak zhroucená, že mě reakce čtenářů zdrtí a udělají ze mě trosku.

• Který svůj příběh máš sama nejraději? Je nějaký takový, ke kterému máš osobnější vztah než k jiným? A který považuješ za nejpovedenější? Byl by to ten stejný?

Ráda mám tu povídku, kterou zrovna píšu, tou žiji a tu mám stále v hlavě (a většinou neumím v tu chvíli mluvit o ničem jiném. :-D) Ano, k některým povídkám mám při psaní a zveřejňování osobní vztah, ten však časem vyvane. Nicméně takové povídky pro mě budou mít vždy o něco větší význam než ostatní, třeba jako „Jak je důležité míti Nevilla“. Nejpovedenější je třeba „V kapce vody“ (kterou podle všeho čtenáři moc rádi nemají. :-D). Ne, myslím si, že se to nepřekrývá. Samozřejmě Veritas momentálně miluji nejvíc a považuji ji za své vrcholné dílo – jako jsem předtím považovala Snaville a předtím Nedosažitelnost vítězství a předtím Neznalost nepřítele.

• Tak a teď jmenuj nějaké své oblíbené fanfikce nebo aspoň autory?

Autory asi moc ne, ty já si nepamatuji, tedy až třeba na Styx. Nicméně povídky: ve fandomu Harry Potter - Kámen manželství, Amor Errol, Otcovský cit a déšť, Zločin a trest, Unwell, Desiderium Intimum, Vyvrženci pekla, Jak to děti často dělávají , Star Trek - Komu přejí všichni svatí, T'hy'la, Zakalený křišťál, BtVS - Night School ... Bože, já si na všechny teď nevzpomenu a nechce se mi to někde hledat. :-D

• Tohle asi není dobře položená otázka, ale v hlavě se mi v souvislosti s tebou honí často: Kde se v hlavě berou tvé nápady? To je asi tak obecně položená otázka, že se na i odpovědět nedá, takže budu konkrétněší ? Jak tě napadlo napsat řekněme „Světla a stíny nad Malfoy Manor“, „Ty říkáš přátelství, nemám se ptát“ nebo, jak tě napadlo psát příběh o těhotném Snapeovi?

Jak jsem psala nahoře, věci mě prostě občas napadnou. Většina nápadů zapadne, spoustu si jich jenom myslím v hlavě, pár si jich rozepíšu a tak jedno procento se jich dostane ven. Nicméně jsou tu také situace kdy si říkám „Tohle bych si chtěla napsat“ nebo „Tohle bych si chtěla přečíst“. Světla a stíny na MM mě napadli při čtení „Could You Love Me?“ kdy jsem si řekla, že by se mi líbilo přečíst si to s prohozenými rolemi a protože postavy jsou, jaké jsou, dopadla moje povídka tak, jak dopadla. Povídka „Ty říkáš přátelství, nemám se ptát“ se vynořila v hlavě jako nápad poprvé, kdy jsem v rádiu slyšela "Láska nebo přátelství" od Josefa Vágnera (Mimochodem je to nedokončená trilogie, která ani pokračování mít nebude a nikterak v lásce ji nemám. Už jsem i uvažovala o smazání.) A Veritas asi vznikla ze směsice tužby si to napsat, nápadu jakožto nápadu a pohledu na obrázek těhotného Snapea. (:-D Ano, vím že mě někteří za ten obrázek nesnáší.)

• Dala jsem si za úkol vytáhnout z tebe alespoň jeden malý spoiler pro Veritas. Já ti položím nějaké otázky a prosím, aby jsi aspoň na jednu odpověděla: :) 1) Zachovají Harry a Ginny svůj přátelský vztah až do konce příběhu? 2) Dozvíme se více o Brumbálově dětství? 3) Bude Snapeovo dítě jednoho dne hrdinou kouzelnického světa? 4) Ve které kapitole konečně dojde na sex? 5) A bude šťastný konec?

1) Záleží na tom, jestli jí vítr zavane do náruče někoho jiného. 2) Ano, dozvíme se o jeho dětství i mládí. 3) To záleží na tom, co si pomyslí kouzelnický svět a jak se nakonec zachová Harry. 4) Hmm, tak v 35 kapitole (?), ale muchlání bude dřív. 5) Pro tebe a pro velkou část čtenářů není žádný konec mé povídky dostatečně šťastný. :-D

Děkuji za rozhovor.