Jsou autoři fanfiction spíš parazité nebo prznitelé?

Kolikrát jsem již vedla  se svým mužem tuhle debatu? Podle něj je fanfiction literární obdobou kapel, které se oblékají a hrají jako Beatles. (Příměr hodný právě tak hudebního publicisty.) Vyčítá jim, že nemají naprosto žádnou originalitu  a jsou pouhými parazity na původní předloze.

Avšak stejně často, ne–li častěji, slýchám z internetových vod obvinění, že je fanfiction špatná, protože se autoři svých předloh nedrží a všelijak je przní. (Například tak, že z nich udělají slash. :) )

Myslím, že autoři fanfiction to nemají lehké ... Ať píší jakkoli, někomu se určitě nezavděčí. Jsou střídavě obviňování buď z nedostatku originality nebo na druhé straně z nedodržení kanonických reálií. Při tom se snaha důsledně obojímu vyhovět rovná téměř nemožnosti.

Každý autor FF asi tak trochu lavíruje mezi těmito dvěma extrémy - prostým napodobováním nebo přepisováním původního díla. Kdo ví, možná se jednoho dne zastaví a řekne si: "Chci být raději parazit anebo prznitel?" Přiznám se, že osobně fandím trochu víc těm prznitelům.

Je důležité, s jakými očekáváními čtenář k FF přichází, protože tato očekávání se leckdy dramaticky liší a proto je nelze vždy uspokojit. Hledá-li někdo svět svého oblíbeného autora, který bude dál a do hloubky rozpracováván, může být velmi často zklamán, poněvadž jen naprostá menšina fanfiction je psána ve snaze dostát právě této touze.

Řekla bych, že většina čtenářů přichází k fanfiction s trochu jiným očekáváním. Fanfikce jsou psány a čteny v touze podobné té, kterou James Monaco připsal již divákům televizních seriálů. Ve své práci „Jak číst film“ tvrdí, že seriál lidé nesledují ani tak kvůli samotnému příběhu jako spíše kvůli jeho postavám. Když si je oblíbí, přejí si setkávat se s nimi opakovaně, znovu a znovu.

Nejspíš právě proto vnímám fanfiction spíše jako obdobu commedie dell´arte. Stejně jako v ní jsou pevně dány zejména charaktery postav  a  zbytek je improvizace, tak i v FF, pokud započítáme i možnost psaní AU příběhů, jsou pevně dány vlastně jen charaktery a vše ostatní je proměnná.  

Právě charaktery jsou tím důležitým, protože zejména kvůli nim většina čtenářů fanfiction čte. Snad právě proto je v FF právě kolem charakterů postav nejvíce povyku a jejich hodnověrnost či nehodnověrnost je nejčastějším zdrojem chvály či kritiky.

Ale dokonce  i věrnost a interpretace charakterů se představení od představení mění. Každý autor dodá svému příběhu nový kostým, své osobní zabarvení vyvěrající z jeho literárního stylu a životních zkušeností. Třebaže ne zrovna každé šaty mi padnou, část  kouzla je  právě v oné pluralitě.

Naše chápání toho, co je literatura velice úzce souvisí se zrozením románu během 19. století. Před tím byla literatura vnímána jinak. Za starých časů neměla autorská práva pražádný význam. Tak jako každý trubadúr vyprávěl svým způsobem o tragickém osud Tristana a Isoldy, podobně každý malíř namaloval tu svou madonu s dítětem, všechny byly ona a přesto každá byla jiná. I ve fanfiction lze nalézt nekonečné množství variací, tedy ... jen pokud máme chuť je tam najít. Kdo ví, možná právě teď opět měníme definici toho, čím literatura je.

Tento článek byl přepracován, protože s jeho předchozí podobou jsem nebyla spokojená. Považuji za vhodné na to upozornit už proto, že se diskuse pod ním vztahuje k jeho původní podobě.