Princ a princ

Právě jsem si objednala pohádku Princ a princ (pro neznalé - nakladatelství Meander) pojednávající o princi, který se zamiloval do jiného prince. Jako fanynka Čokovoko (pro neznalé - cokovoko.cz) a slashe (pro neználé třeba - Daily slash) jsem nemohla jinak. Na vysvětlenou: Knižku přeložila Adéla Elbel, tmavovlasá polovička této amatérské vulgární holčičí recitační skupiny.

Mám pocit, že fanynkami slashe by se mohl vyskytovat zvýšený počet osob, které by tato zpráva mohla zajímat, nicméně tohle píšu spíše jen jako takový osobní povzdech a nijak vás osobně ke koupi této knihy nepřesvědčuji. Pravda je, že pokud mi slashistky chceme svým dětem číst pohádku, co obsahuje ... ehm ... i něco zajímavého pro nás, máme už nějaký čas k dispozici jednu krásnou z pera českého slashového klasika Lorda Roderika Galanta (pro neznalé - O učiteli, jabloni a draku). Proč tedy vlastně utrácet, že?

Nicméně pokud se o toto téma přeci jen rozhodnete zajímat více, doporučuji k vaší pozornosti i diskuze, které se pod zprávami o vydání této knihy strhly (třebáá ... zde nebo vlastně kdekoli). Bez cizí pomoci by vám totiž možná nedošlo, že když vyjde první knížka pro děti na toto téma, tak je to už trochu moc té homosexuální propagace. A taky, jak je přece obecně známo, vystupuje-li v nějakém příběhu homosexuál, tak pojednává o sexu.

Já mám sice dojem, že o sexu se mnohem výrazněji zmiňuje knížečka Jak jsem přišel na svět (pro neznalé - zde) pro děti od čtyř let, kterou doma také máme. Narozdíl od té výše jmenované jsou v téhle děti seznámeny i s existencí Pinďíka a Fifinky. Nicméně přiznejme si, že já jsem zaujatá. Jako slashistka nemám totiž propagace homosexualismu (díky panu ex-prezidentovi za nové a velmi, velmi potřebné slovo) nikdy dost. Mohla bych se totiž na propagaci homosexualismu dívat klidně od rána do večera, jenže oficiální média mi v tom zas tak moc nevychází vstříc. Nakonec právě proto čtu amatérsky zaměřenou fanfikční tvorbu. 

Byla-li jsem v tomto článku přepříliš sžíravě ironická, tak mi, prosím, pro jednou odpusťte. Prostě mám zas jeden ze svých liberálních záchvatů, při kterém mi lezou krkem všichni ti, kterým něco leze krkem a mají pocit, že v naší společnosti bylo toho liberalismu již trochu moc. Já mám naopak dojem, že ho bylo stále ještě málo, ale samozřejmě uznávám, že i naši soudruzi konzervativci mají právo na svůj názor. Kdyby ho aspoň podkládali čísly a nikoli jen dojmy... Slibuji, že příště se pokusím své polické smýšlení ze svých textů zase vynechat. Doznávám, že i mně jsou protivní lidé, kteří do všech debat tahají politický rozměr a nechci patřit mezi ně.