Kde se vzali fanoušci a co je to fanouškovská tvorba?

Tento článek věnuji při příležitosti Mezinárodního dne fanouškovské tvorby všem fanouškům a jejich kreativitě bez hranic 

Tohle je příběh o lidech, kteří milují nějaký příběh, ať už je médiem, které ho nosí, kniha, film či třeba komiks, nad rámec prostého shlédnutí. Mají potřebu, ať už se tato potřeba projevuje jakkoli, se jím dále zabývat, přemýšlejí o něm, hledají další fakta, baví se oněm s jinými stejně zaměřenými jedinci nebo malují obrázky a píší další příběhy z jeho světa.

Takový lidé existovali nejspíš odjakživa. Pamatuji si z Vasariho Životopisů historky, z nichž vyplývá, že florenťané ctili Danteho Božskou Komedii natolik, že nebylo nic podivného vidět na ulici prosté občany, kteří se přou po hospodách o výklad nějakých jejich veršů. Mnohem později se zanícenost milovníků příběhů Sherlocka Holmese stala proslulou. Fanoušci se sdružovali v organizacích, vznikla četná jeho pokračování.

Nicméně fanouškovké aktivity jako organizovanou činnost lze s přehledem vysledovat jen do sedmdesátých let dvacátého století, kdy seriál Star Trek zrodil fenomén Trekkies. Trekkies se odtrhli od sci-fi fandomu a přejali od něj termíny jako fan, fandom, con, fanart nebo fanzin. Začali vydávat fanziny specializované pouze na seriál Star Trek a v nich vycházeli, kromě článků o dění kolem seriálu, také amatérské povídky od fanoušků umístěné do světa Star Treku. Objevovala se tu také fanartová tvorba.

Trekkies také pořádali specializované cony a na nich se objevili první fanvidy. Třebaže je laická většina považovala za podezřelé podivíny, je to neodradilo od dalších aktivit. Navíc se brzy objevili další podobně postižení „podivíni“, například ti, kteří byli fascinování trilogií Star Wars nebo třeba fanoušci seriálu Doctor Who.

Revoluci přinesl nástup internetu a informačních technologií, který umožnil vytvářet a šířit tvorbu amatérských autorů ve velkém. Je sice pravda, že větší část fanficton nemá omračující literární kvality a má jen malou čtenářskou základnu. Existují ovšem i takové , které si přečtou tisíce čtenářů a přeloží se do mnoha jazyků. Ne všechny se pravda líbí všem. Fanoušky totiž spojuje fascinace společným tématem, ale důvody k této fascinaci a způsoby, jimž se projevuje, jsou často velmi odlišné. Zdá se, že velká část fanoušků se zajímá spíše o citový či erotický život svých hrdinů, než o zápletky rozvíjející původní příběh. Přesto však vždy existovala a existuje i fanfiction pokračující v duchu své kanonické předlohy.

Fanoušci si postupně vytvořili a rozvinuli vlastní jazyk, v němž se je kolikrát těžké orientovat a který pomáhá konzumentům fanouškovské tvorby najít právě ten typ tvorby, který je nejvíc láká. V každém fanomu také existují výrazné osoby, bez nichž by se bez fanouškovské dění zkrátka neobešlo, události, při kterých se fanoušci setkávají, fóra, na nichž si povídají. Fanoušci vytváří parodie i vážně míněné, větší i menší dílka. Objevují se stále nové druhy fanouškovských aktivit, tak odlišné jevy jako jsou machinima, gify, hry na hrdiny a podobně. 

Blíží se 15. únor, který Organizace pro transformativní tvorbu vyshlásila Mezinárodním dnem fanouškovské tvorby. Připomeňme si aspoň toho dne, jaký obrovský kreativní potenciál v sobě fanouškovská komunita ukrývá.