-


Cambiare podentes

30.01.2013 11:34

 

 

Profesorka Trelewnyová vyřkla věštbu a Harry Potter je odsouzen k věčnému otroctví. I tak stručně by se dal shrnout děj této více než sto-kapitolové snarry fanfikce. :)

 

Je Cambiare otrockou povídkou? Je Cambiare romancí? Nebo je Cambiare neuvěřitelně obšírně napsané PWP? :) Řekla bych, že je od každého něco a zároveň není ničím z toho tak docela. Například na otrockou povídku je v něm relativně málo D/S a S/M prvků. V leckteré „normální“ fanfikci byste je našly zastoupené mnohem radikálněji. Od plnohodnotné romance bych čekala důvěryhodnější a propracovanější zápletku. A na PWP tam  postavy otravně dlouhý čas „prokecají“. :) Ovšem dost možná právě to, že je Cambiare tím vším dohromady a při tom ničím docela, ho činí tak zajímavým. :)

Narozdíl od mnoha jiných čtenářů, nejsem přesvědčená, že Cambiare je dobré na začátku, ale postupem času se zvrhává do nudné rutiny. Já jsem jako čtenář měla naopak pocit, že Cambiare umí udržovat rytmus a při tom nenápadně gradovat. Tak trochu se nemohu zbavit dojmu, že Cambiare škodí pomalé přidávání a s tím související  pomalé čtení. Protože podtrhává jeho možnou rozvleklost a při tom potlačuje jednu z jeho hlavních kvalit, totiž umění vše přiměřeně a po malých částech nadávkovat.

 

Bagatelizace problému ztráty osobní svobody 

Přiznávám, že je docela možné, že to byl můj osobní problém. Podepisuje se na tom i to, že čtení Cambiare se váže k mým fanfikčním prvním krůčkům. Ale zápletka Cambiare mi připadala při prvním čtení velmi nevěrohodná. Měla jsem pocit, že celý motiv „otroctví“ je tu zásadním způsobem podceněn. Na místě Harryho a ostatních zasvěcených bych asi prožívala podstatně  vyhraněnější psychická traumata, kdybych byla postavena před takový druh rozhodnutí jako oni.

Pravdou je, že Jordan si dala práci s tím, aby hrdinům  jejich dilemata spojená s tím, zda na proroctví přistoupit, pokud možno usnadnila. Harrymu jde přeci, jak o jeho život, tak o zotročení celé kouzelnické civilizace na deset tisíc let! (Autorky fanfiction prostě milují velká čísla. :)) Za takových okolností se vlastní zotročení zřejmě jeví jako docela přijatelná možnost.  

Dobrá, možná se nějak dokážu smířit s tím, že se všichni povážlivě snadno (bez nějaké vážnější viditelné snahy o hledání jiných řešení) smířili s tímto stavem věcí. Ale i pak mi  vadí aspoň to, že se tu celý problém nedobrovolnosti a nucenosti bagatelizuje do značné míry na to, zda bude s Harrym slušně zacházeno. A pokud jde o nucený sex na to, zda je příjemný či nepříjemný. (viz. Hermionin proslov v 38.kapitole.) Absorudní mi připadá Hermionino prohlášení, že „dobrý sex .. není .. špatný začátek. Pokud to je .. všechno dobrovolné." Na jejich situaci přece není dobrovolného vůbec nic. A to, že je něco po fyzické stránce příjemné ještě neznamená, že se to stává automaticky žádoucí. Emocionální rovina není totožná s fyzickou. V Cambiare se nenajde jediná postava, která by pro Harryho zábrany měla  pochopení.

 

Příběh sexuálního zasvěcení

Na Cambiare mě baví, jak rozdílně mu lidé rozumí a jak všelijak ho lze vykládat. U málokteré fikce mě tolik baví se ostatních čtenářů ptát, jak ji rozumí? Někdo vám bude tvrdit, že je celé Cambiare jen o sexu. Zatímco další bude odporovat, že je to o sexu jen zdánlivě a ve skutečnosti je psychologický příběh. Někdo bude tvrdit, že je to otrocká povídka. A druhý, že to otrocká povídka je jen zdánlivě, protože na rozdíl od ostatních takových se tam postavy jako pán a otrok vůbec nechovají.

Občas pochybuji, jestli při psaní sama Jordan věděla, co chce psát a kam chce svůj příběh vést. Je to sice dlouhý, ale vcelku naivní a mile (vanilla) smyslný příběh. Na svou titánskou délku mě Cambiare překvapuje svou skoro nepochopitelnou schopností neříct v podstatě nic o světě mimo sklepení. Každopádně Jordan nechala čtenářům spoustu prostoru pro jejich fantazii. A proto Cambiare funguje jako jen malou kaňkou nahozený, ale jinak čistý list papíru. Každému čtenáři zůstává velký prostor pro vytváření vlastních výkladů. 

V jednom z možných náhledů je Cambiare příběh o sexuálním zasvěcování a o užívání postupně se stupňujících erotických praktik. Při tom nejde o nějaké extrémní zkušenosti. Naopak jsou to spíše všední obyčeje milostného života, jimiž si projde asi každý člověk, který odbývá své první sexuálním zkušenosti. Celý příběh v tom náhledu směřuje, jak je ostatně u milostných příběhů tak nějak zvykem :), k penetraci jako k vrcholu vzájemného vztahu.

Neobyčejnou Jordaninu spisovatelskou zručnost spatřuji v tom, že dokáže dvěma hlavním hrdinům po neuvěřitelně dlouhou dobu toto uspokojující naplnění (aspoň tak, aby bylo plně uspokojující pro oba dva) jejich vztahu odpírat. Možná že právě v tom spočívá umění úspěšně napsané romance, totiž v umění odkládat šťastný konec. :)  

Jen tak na okraj: Daří se jí to částečně i díky tomu, že nezvykle velké množství  textu v této knize zabírají rozhovory jednotlivých postav. Ono věčné rozebírání: Já to mám tak a ty to máš tak, mi připadá typické pro ženský způsob chování. Působí na mě poněkud nevěrohodně, když je předepsáno se tak chovat mužským hrdinům.

 

Mám tak trochu pocit, že v případě Cambiare  nelze prozradit nic z  děje, poněvadž skoro žádný nemá. :) .. Ehm.. To jsou jen takové  řeči. Tak tedy, tady je VAROVÁNÍ! Pozor SPOILER! Nepřejete-li si zvědět zásadní zvraty v ději této fanfikce, nečtěte již dál! Přiznávám, že tentokrát prozrazuji dokonce i pointu.    

 

Příběh o pochopení vzájemné závislosti  

V Lanevřině pohledu (snad ji tu příliš nedezinterpretuji) je Cambiare příběh o cestě Severuse Snapea za pochopením podstaty otroctví. Je mu souzeno odhalit onu samozřejmou pravdu, že stejně jako otrok nemůže existovat bez pána, ani pán nemůže být sám sebou bez otroka. K tomu aby byli tím, čím se zvou, se potřebují vzájemně. Koneckonců totéž se dá říct o vztahu pána a sluhy (viz. "Jakub a jeho pán").

Otroctví neznamená pro vlastníka prostě jen možnost rozkazovat. Jako v každém vztahu nadřízenosti a podřízenosti (rodič - dítě, vládce – poddaný, zaměstnavatel – zaměstnanec) nese výše postavený zodpovědnost za toho níže postaveného. Tuto zodpovědnost nelze odmítnout. Nadřízený ji má i tehdy, když se podle toho nechová. I Severus musí svou odpovědnost přijmout.  

A tak, jak prochází oním poznávacím procesem, napřed v souladu s vlastním viděním Harrymu interpretuje jejich vztah jako stav naprosté podřízenosti otroka pánovi. Postupně však otupuje hrany svých prohlášení a snaží se Harrymu vysvětlit, že pán v tomto vztahu není diktátorem, ale ochráncem. V tomto smyslu je vrcholem Invocare poslední scéna, v níž Severus pochopí, že Harryho miluje a přeje si ho ochraňovat.

Zrcadlově převrácenou cestou projde Harry, pro nějž je Invocare cestou za přijetím svého otroctví. Dokáže ho přijmout až ve chvíli, kdy začne toužit po ochraně. Harry, v Jordanině podání, by nemohl projit obřadem zotročení, kdyby si neprošel zkušeností znásilnění a nezačal dávat přednost ochraně a bezpečí před vlastní svobodou.    

 

Příběh o emancipaci ve vztahu

Otroctví dopadne v Cambiare na hlavní hrdiny jako přírodní pohroma, se kterou svobodná vůle nic nesvede. Přišli o svobodu rozhodování, ale je jim ponechána svoboda myšlení.  Zůstala jim tedy volba, jak se k danému stavu vnitřně postaví. Jordan jim vtiskla vůli přijmout svůj osud takový jaký je. Ten malý prostor svobody, zvolit si dobrovolně to, co mi osud vnucuje. :) (Právě takový, jako zbyl hrdince "Balady o Narajamě".)

Osobně vidím Cambiare jako příběh o tom, jak se dva lidé spolu naučí žít jako sobě rovní navzdory vnějším podmínkám (tedy navzdory pravidlům jejich magického stavu). Pojednává-li  Invocare o Harryho přijetí otrockého stavu, pak Madurare je o jeho zrovnoprávnění v tomto svazku. Harry si tu odbude svoji cestu k získání sebevědomí a k nabrání odvahy se Severusem nesouhlasit. A ne poprvé je ona rovnost symbolicky doprovázená i výměnou rolí na loži. :) Proti tomu Severus si své pochopení, že svou roli nesmí a také nechce zneužívat již odbyl v první části. V druhé části tomtu poznání prostě zůstává (vůči svému charakteru trochu podezřele) vytrvale a trpělivě věrný. 

Bylo-li  pointou Invocare Severusovo pochopení, že Harryho miluje a touží ho ochraňovat, pak pointou Madurare, je zase Harryho přijetí svého citu a svého osudu. Harry si napřed uvědomí, že není jediný, který musel hodně obětovat, a že jeho a Severusova  role jsou svým způsobem zaměnitelné. Opět platí, že přes všechny vnější okolnosti jsou si vlastně rovni. Později, třebaže Harry nemá svobodu volit a třebaže si v pravém smyslu ani nyní nepřeje být otrokem, dochází k pochopení, že kdyby takovou svobodu měl, vybral by si osud velmi podobný tomu, ke kterému ho přivedlo  proroctví. Proroctví jsou možná  moudrá a vědí o nás víc než my samy. :) Alespoň v Cambiare tomu tak je.  :)

 

Závěr

Jordan určitě není stejným typem autorky jako třeba Josephine Darcy. Nepromýšlí celý fikční svět a souvislosti v něm. Cambiare se drží své logiky a vystačí si s rozvojem několika základních motivů. Také podezřívám Jordan, že některé věci prostě napsat nezvládá a proto se moudře těmto věcem vyhýbá. Za její největší slabinu považuji podání akčních scén. Harryho znásilnění nebo boj s Voldemortem, patří k těm nejslabším částem Cambiare. Také dodržení charakteru postav není zrovna její silnou stránkou. Co si budem povídat, tak trpělivého Severuse, aby jeden pohledal. Ovšem naopak líčení scén erotických, Jordaninou silnou stránkou je. Některým okamžikům mezi těmi dvěma se podařilo Jordan vtisknout pozoruhodné kouzlo (např. užití dračího štěstí, obřad, hra na pravdu ... )  Myslím, že právě pro takové chvíle jsem si Cambiare zamilovala. Svým způsobem vidím Jordan jako takového  úspěšného svůdce.  Sice moc nechci .. ale stejně jí podlehnu. :)

 

Oblíbené scény:

  • Nadávaní nad knoflíčky – Fanfikční klišé, které miluju - nekonečné řady Severusových knoflíčků. Kdo by se s nimi chtěl stále rozepínat? Nu, někdo by se jistě našel .. :)   
  • Užití dračího štěstí – Já za to vážně nemůžu, ale jak je někdo v příběhu pod vlivem drogy nebo jakkoli ve stavu posunutého vědomí, jsem z toho na větvi. Je to skvělá příležitost užít jiné vnímání věcí, aniž si musím cpát do těla chemikálie já. :)    
  • Obřad -  Tak konečně došlo i v Cambiare na  D/S. Sugestivní. Když to čtu, téměř uvažuji nad tím, jestli Jordan doma  podobné věci nedělá, tak přesvědčivé mi to přijde. :)   
  • Užití Compulsio - Říkat, že se mi taková věc líbí, zní poněkud podivně. Ale citová intetizita mého čtenářské zážitku byla zkrátka  mimořádná.
  • Harryho žárlivá scéna. – Asi nejvíc se mi líbí, jak se Harrymu nedostávalo pro výjádření své zlosti slov, takže ji raději sublimoval v činy. :)
  • Výročí Harryho zotročení – Pointa celého Cambiare. Harry již ve svazku, ve kterém se ocitl, nespatřuje otroctví. Je pro něj obdobou manželství. Navíc obřad zotročení byl tak výborně napsaný, že jsem si ho ráda užila ještě jednou, tentokrát zrcadlově obráceně. :)  

 

Můj poměr k této FF: I jako Interes

 

—————

Zpět


Diskusní téma: Cambiare podentes

Datum: 30.01.2013

Vložil: Lanevra

Titulek: black-lana.webnode.cz

Hmm, budu si muset přečíst ty poslední čtyři kapitoly. Já se totiž šla oběsit ve chvíli, kdy vybuchovali jeskyni v domnění, že to snad proboha musí mít i třetí díl, protože Voldy se nedá porazit ve dvou kapitolách (nebo kolik jich zbývalo). Tak evidentně v autorčině podání může. :-D No jo, ne všichni rozepíší závěrečnou bitvu na dvacet stran.
Já také zastávám názor že je Cp moc dlouhé, hlavně mi přijde takové proto, že první kapitoly jsou hodně celistvé a čím déle člověk příběh čte, tím víc ztrácí v těch kapitolách tu celistvost. Taky se tam podle mě později moc přeskakuje z hlavy do hlavy.
Jinak, k mé interpretaci, parafrázuješ správně, jen tedy nevím jestli to lidé správně pochopí. Je to spíše emocionální záležitost kdy člověk vládnoucí pocítí i odpovědnost, která se špatně chápe. Vím třeba že k povídce je hodně komentářů o tom, jak je Severus necitliví a Harry je hrozný ubožáček. Právě si myslím že ti lidé nepochopili vzájemnou symbiózu mezi Pánem a otrokem. Já to v tom viděla už při prvním jejich setkání v Severusově pokoji.
:-D Ano, knoflíčky jsou parádní, taky ten motiv ráda. Navíc jsem sama mým čistokrevným postavám přidala i knoflíky na kalhotách a případně i spodním prádle. To je teprve rozepínání.
Užití Compulsio mám taky ráda.

—————

Datum: 30.01.2013

Vložil: belldandy

Titulek: Re: black-lana.webnode.cz

Já jsem na tohle zvyklá s konfucionismu. U nás prostě nejsem schopni vnímat lidi výše postaené jako ty, kteří nemají jen výhody, ale také odpovědnost. Možná je to problém i těch výše postavených .. :)
Oni to asiaté pětují léta, zase mají problémy zavést do společneksých vzathů rovnost. to je ta otázka, kdo znás si lže do a gatí. Mys si na ronvosti zakládáme a cokoli nerovného nám přijde nespravedlivé. ale jiný pohled na psravedlnost říká - kolik práv, tolikpovinností ...

—————

Datum: 30.01.2013

Vložil: Lanevra

Titulek: Re: Re: black-lana.webnode.cz

Vidíš, v tom se shodneme. To se mi líbí na japonských filmech, klidně i na těch anime, že tam mají lidé povinnosti pokud mají výhodu v podobě postavení. A také mají čest. Obojího mají tolik, že se například politik raději zabije, než aby čelil potupě ze špatných politických rozhodnutí případné nějaké katastrofy na veřejnosti. Je to pokládáno za váženou smrt.
Tohle je třeba v seriálu Merlin, končí to klasicky Artušovsky ač je to jinak legendami inspirováno volně. Artuš zemře v bitvě (defakto) a Merlin ho dopraví na Avalon. Artuš je král, je to rytíř, je to bojovník a zemřít v boji je pro něj ctí. Pro evropské diváky je to hloupí konec.
Myslím si že by měla být mezi rovnoprávností a odpovědností nadřazeného nastolena rovnováha.

—————

Datum: 31.01.2013

Vložil: belldandy

Titulek: Re: black-lana.webnode.cz

Jinak jsi mě hodně uklidnila, tím že máš pocit, že jsem tě nedezinteretovala. To je téměř zákon, že když druhá osoba podává tvé názory, tak se většinou cítíš špatně pochopená. :) Každopáně, kdyby jsi někde chtěla úpravu, stačí říct.

—————

Datum: 31.01.2013

Vložil: Lanevra

Titulek: Re: Re: black-lana.webnode.cz

No když si mě prakticky citovala...
Hele odkud je ten obrázek? Nebo lépe k čemu je, protože žádnou takovou scénu si nepamatuji (no jo, jenže já, že ano) a ani nevím že by mělo Invocare 71 kapitol (heh, ještě je to tam podle překladače napsané portugalsky :-D).

—————

Datum: 31.01.2013

Vložil: belldandy

Titulek: Re: Re: Re: black-lana.webnode.cz

Je to přesně tam co píšou. 71 kapitola. Má jích tolik. Fakt .. :) Neuvěřitelné, že?
Je to z obřadu. Harry Severusovi umývá nohy a jak je "pod vlivem", tak se u toho zapomene. To se tam párkrát opakuje, tedy to zapomenutí.

—————

Datum: 31.01.2013

Vložil: belldandy

Titulek: Re: Re: Re: Re: black-lana.webnode.cz

Aha - ono je to závislé na číslování. Zdá se, že u každého překladu je jiné. :) Každopádně - ona scéna, ke které se váže obrázek - je v Hajmině překladu tady - http://m-a-mprovasi.svetu.cz/3156-invocare-070.html

—————

Datum: 31.01.2013

Vložil: Lanevra

Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: black-lana.webnode.cz

Nevzpomínám si, pravda ale že jsem to četla někdy v noci, tak to může být tím.

—————