Adelaine: ... fanfiction mi dala pocit, že angličtina nemusí být jen strašná...

 

Rozhovor s Adelaine (starší web) původně vznikl se záměrem stát se součástí čísla časopisu A2 věnovaného fanfition. Díky tomu prošel poměrně drastickým krácením, aby se vešel do požadovaného rozměru. Snažila jsem se v něm cíleně dotknout témat i v samotné fanfiction kontroverzních, protože mě už nebaví číst texty, které stále dokola jen hájí fanfiction jako takovou a diskuzi o ní nikam dál neposouvají. Věřila jsem si, že takový "radiláně liberální" časopis jakým časopis A2, by mohl být tím pravým místem pro posunutí diskuze někam dál. Lehce mě namíchlo, když se po zmíněném drastickém krácení rozhovor ocitl jen na webu Advojky a do papírové verze časopisu se vůbec nedostal. Tím se totiž celé krácení stalo zbytečným. Nicméně tady je. :)

 

• Ve svém fanouškovském životě jsi překladatelkou slashových příběhů ze světa Harryho Pottera? Jak jsi se vlastně dostala k takovému lehce výstřednímu koníčku?

 

Začalo to tím, že mám ráda Harryho Pottera a nedokázala jsem smířit s tím, že si s ním už nic nepřečtu.  V době, kdy vycházelo původních sedm knih, jsem fanfiction sice neznala, přesto už tehdy jsem si jednu přečetla. Tehdy mi bylo asi čtrnáct nebo patnáct let a hledala jsem na internetu fanouškovský překlad a našla jsme namísto toho fanouškovské pokračování. Ze svého dnešního  pohledu bych ho považovala nejspíš za stupiditu. Pamatuji si jen, že Harry Potter v ní byl zvěromágem a přeměňoval se nejspíš do jednorožce, nebo možná do hypogryfa. 

O několik let později, to mi bylo asi dvacet, jsem měla takové období, kdy jsem se vracela ke knížkám svého dětství a vzpomněla jsem, že jsem četla i nějaké fanouškovské pokračování a že bych ho mohla znovu najít. Nenašla. Za to jsem  narazila na Oblouk smrti od Lucy a pár dalších FF. I když mě to ještě nijak zvlášť nechytilo, zmínila jsem se o tom před sestrou a ona na to, že tyhle fanouškovská pokračování z internetu také zná a dokonce četla jedno, kdesi si Harry musel vzít Snapea. „Ha, ha, ha. Jmenovalo se to Kámen manželství a nebylo to nedokončené.“  Tak jsem si našla Kámen manželství a tentokrát mě to, narozdíl od sestry, navážno chytlo, takže od té doby jedu ve snarry. Byl to ten můj bod zlomu. V tu chvíli jsem z toho byla úplně hotová.  Strašně se mi to líbilo, strašně mi k sobě ti dva pasovali. Ještě si pamatuji, že vzápětí, když jsem hledala něco podobného, narazila jsem také na Elysejský klíč. 

 

• A proč si začala s překládáním?

Četla jsme nějaké rozepsané povídky a zjistila jsem, že originál je v angličtině a že bych si to mohla dočíst.  A třeba se zlepším i v angličtině, napadlo mě. Jenže jsem zjistila, že když jen tak čtu, tak ty slovíčka, která neznám, prostě jen přeskočím a jedu dál. Tehdy jsem si řekla, že když už věnuju tolik času brakové literatuře, tak bych mohla překládat důsledně a k tomu mě donutí zejména to, když budu překládat i pro druhé.

Narazila jsem na stránky Siriny, kde bylo hodně překladů a hodně z nich bylo nedokončených, a  tak jsem se jí zeptala, jestli nechce pomoct. Přiznala jsem se, že anglicky sice nijak zvlášť neumím, ale že angličtina v těchto povídkách mi zvlášť těžká nepřipadá, takže bych to asi zvládla. Později jsem zjistila, že málokdo, kdo překládá umí dokonale anglicky a tak jsem přestala mít takový ten původní ostych, že na to nemám. O něco později jsem si založila vlastní stránky, které jsem chtěla zaměřit na snarry. Chtěla jsem se být vlastním pánem a nemuset pokaždé žádat a čekat na svolení s uveřejněním. 

 

• A myslíš, že se ti podařilo tvou znalost angličtiny a schopnost překládat zlepšit?

Hodně. A hlavně se mi podařilo získat k angličtině lepší vztah. Měla jsem k angličtině velmi špatný vztah, protože jsem měla nepříjemnou učitelku na střední. Chápala jsem sice, že angličtina je jazyk, který potřebuji umět, ale fanfiction mi k tomu dodala pocit, že angličtina nemusí být jen strašná, špatná a hrozná. Je to takové učení se zábavným způsobem, protože dělám něco, co mě baví. A nedělám to  jen pro sebe, ale i pro druhé, což mě dokope, abych překládala dál.

 

• Vztah k čtenářům je hodně důležitý?

Mám je ráda a jsem jim vděčná

 

• Za komentáře?

A za to, že to čtou.

 

• I za kritické komentáře?

Ano, za ty jsem překvapivě vděčnější než za nekritické. Záleží ovšem i na tom, co kritizují. Když kritizují příběh, tak to je mi jedno, protože můj příběh to není. Jsem ale strašně ráda, když mi dávají rady typu: „Tady jsi to přeložila blbě. Tady by se to dalo přeložit líp. Tohle to mi nezní. Zamysli se nad tím ještě, tahle věta mi nic neříká.“  Beru to do úvahy a tím se zlepšuju.

 

• Jak by jsi srovnala překladatelskou činnost s autorským psaním?

Rozhodně považují autorské psaní za mnohem náročnější činnost. Překlad je často o tom, že jen tupě přepisuji, co někdo jiný napsal. Když to dovedu do extrému, tak nad tím nemusím přemýšlet. Samozřejmě, že musím, ale nemusím přemýšlet o tom, co budu psát dál, nemusím příběh neustále nosit v hlavě, pročítat ho a ověřovat si, jestli jsem tam tohle už psala nebo ne, jestli to navazuje, jestli jsem do příběhu vložila všechny nezbytné informace.  Nicméně i na překladu se dá spousta věcí zkazit. Považuji za důležité držet se originálu, který ovšem je třeba přeložit do češtiny, a ne do jakési hatmatilky plné anglikanismů, přechodníků a krkolomných vět. A pokud se podaří zachovat vyznění povídky a autorův styl, pak je to jedině plus.

 

• Je překladatel nejlepší znalec slovní zásoby autora? Ty se vlastně neučíš obecnou angličtinu, ale angličtinu jednoho konkrétního člověka.

Stoprocentně.  A vždycky mě dlouho trvá než se naladím na autorovu angličtinu. Na druhou stranu překládáš několik autorů. Ale když čtu knížky, tak i u nich někdy chvíli trvá než pronikneš do toho, jak ten autor píše. Platí to i v češtině, ale tím, že jde o cizí jazyk,tak si toho víc všímáš.

 

• Podle čeho si vybíráš fanfikce k překladu?

Ze začátku jsem dala hodně na doporučení. Mým cílem bylo vlastně si příběh sama přečíst a zároveň ho přeložit pro ostatní čtenáře, takže jsem překládala fanfikce, které jsem sama ještě neznala. V současnosti  toho mám načteno hodně a asi bych nešla do povídky, kterou neznám. Mám jich vybráno několik, o kterých si myslím, že by je stálo za to přeložit. Jen kdybych měla čas...

 

• Proč překládáš slashové příběhy a máš nějakou teorii proto, proč se takovým příběhům ve fanfiction daří?

Já jsem si myslela, že fanfiction existuje zejména proto, že máme potřebu dál rozvíjet postavy z původního díla. Nebo možná ne rozvíjet, ale dál s nimi žít. Moje kamarádka říkávala: „Mě se ty knížky a svět Harryho Pottera tak strašně líbí, že já bych o něm klidně četla i jen to, jak si ráno snídá. Já nemusím mí k tomu příběh. Já jen chci být dál v tom jejich svět.“ 

 

• Dovedu si představit, že tak vzniká fanfiction věrná záměrům autora a původního díla, ale přijde ti, že je většina fanficton taková?  

Určitě ne. Přesto je to prostě o potkávání těch postav, ale také o jejich napravování. Prostě máš potřebu nějakým způsobem napravit příběh, třeba dopřát Severusovi Snapovi šťastný konec. Ale neměníš ten svět jako takový, měníš ho jen v tom, co chceš ty změnit. Když měníš postavu, je ovšem někdy otázkou, na kolik je to ještě původní postava a nakolik je to nějaká divná nová postava se jménem té původní.

 

• A proč existuje ten slash?

Slyšela jsem debatu, že slash vznikl v komunitě fanoušků Star Treku, kde tvůrci stvořili různorodé postavy, s různou barvou pleti, s různými názory, s různým vyznáním. Tak proč tam nedat ještě homosexuála, protože ten by tam měl být také. A když tam není, tak ho uděláme z nějakých už existujících postav.

Pak je to samozřejmě také o eliminaci ženských postav. Jejich málo už v kánonu, ale mi se je snažíme ještě víc odstranit. Nebo ji nedat hlavní roli, nechat ji někde na okraji, kde ji líp snášíme.

 

• Proč by ale měla vadit?

Protože se sní víc poměřuješ, říkáš si: taková nejsem nebo to není možný nebo taková bych chtěla být. 

 

• Ty se neztotožňuješ v příběhu  s mužskou postavou?

Málokdy.

 

• A s ženskou?

To víc. A hlavně mám tendence jí vysvětlovat, že takhle by se proboha chovat neměla.

 

• Je slash něco jako heterosexuální milostné příběhy?

Já mám pocit, že je to hodně podobný. Záleží na konkrétním zpracování.  Já mám třeba slash ráda proto, že mužské postavy mají tendenci, i když je píšou ženský, být takoví přímější a míň romantičtí. Nebo naopak, u mužských postav čtenáři hůř snáší, když jsou příliš romatičtí a ukecaní, tak existuje snaha se tomu vyhnout.

 

• A hraje v tom roli i erotická přitažlivost?

Určitě. Tak jako muže baví koukat se na dvě ženský, tak nás prostě baví koukat se na dva chlapi. Ovšem ženy si o tom často ještě raději čtou.  Není to asi náhoda, že existují romány pro ženy, ale neexistují romány pro muže.  Když jsou tam slova  a hlavně příběh, tak to víc prožíváme.

 

• Proč potom není slash i běžnou součástí ženských románů?

Myslím že dřív to bylo tabu,  vzhledem k tomu od jakého roku byla homosexualita zakázaná. Nástup fanfiction se doznačné míry kryje s dobou, kdy se homosexualita byla odtabuizovávala. S pak také paltí, že  fanfiction nezajímá komerce. Nestará se o to, zda budou někteří lidé protestovat,souvisí to s nástupem internetu a rozvojem svobody slova. Když chceš natočit film nebo vydat knížku, tak se musíš ohlížet na to, jak to veřejnost příjme. Když chceš vydat fanfiction, tak si to prostě vydáš. 

 

• Slash je asi jedním z mnoha jevů, které se vnějšímu pozorovateli jeví zvláštně, třebaže octneš-li se uvnitř, tak si obvykle zvykneš, že je tady je to v podstatě normální. Myslím věci jako Mpreg (mužské těhotenství), crossdersing a podobně.  Jak si to vysvětluješ?

Třeba pokud jde o Mpreg. Kdyzž jsi čtenářkou fanfiction a máš ráda slah, tak máš třeba pocit, že chceš hlavním hrdinům dopřát šťastný život. A to je ten ženský pohled na svět, že ke šťastnému životu patří také děti a rodina. A nejlépe by to měli být děti jejich krve, protože to je ten rodinný ideál.

 

• Je to boj proti přírodě?

Tak samozřejmě. Někdo by možná řekl, že to je snaha o rovnoprávnost. Jen trochu dohnaná do extrému.

   

• A co věci jako znásilnění, sex s nezletilými. Proč něco takového  existuje? Proč se to ve fanfiction vesměs toleruje?

Myslím, že do značné míry se stejných důvodů, proč existuje slash, tedy proto, že může. Protože tam není cenzura a nezáleží ti na tom, jak to čtenáři přijmou. Občas chceš i šokovat, tak tam dáš něco takového. Jsou i tací, co zachází do absurdit nebo brutalit. Existuje třeba squik fanfiction, která se cíleně snaží znechutit čtenáře. 

 

• A jsou ve fanfiction takové motivy obvyklé?

Ve fanficton je to rozhodně četnější než v normální literatuře, zas zejména díky neexistenci cenzury. Ale neřekla bych, že je to většinové.

 

• A proč si ženský chtějí číst o znásilnění?

Protože je to do určité míry vzrušuje …  Asi se musíš asi zeptat té které autorky, proč to píše. Ale je tu ten fenomén. Existuje dost lidí, kteří si rádi představují, že oni jsou ten svázaný a přemožený... Jsou i tací, kteří ne, ale řekla bych, že je jich víc než se předpokládá. Samozřejmě s tím, že ony ženy, obvykle jde o ženy, to chtějí zažít jen ve svých představách. V realitě už by to do toho nešli, ale ta představa je můžu vzrušovat. Je to takové násilí bez násilí. Představa znamená, že to máš v ruce ty. Můžeš si to napsat, jak chceš.    

 

• A jaký máš k tomu vztah ty osobně?

Já jsem liberál, takže jsem ráda, že to existuje, i když se mě to samotné nelíbí. Nicméně, já jsem přesně ta žena, kterou vzrušuje číst si o znásilnění bez násilí. Z druhé strany znásilnění vnímám i jako formu mučení. A nereálnost příběhů znásilnění bez násilí mi vadí natolik, že nakonec dávám přednost příběhům, kde je násilí popsáno realističtěji. Nevadí mi číst si o mučení, kdybych to ale měla zažít, tak si samozřejmě myslím, že je to hnus.

Mpreg mám na jednu stranu ráda, ale málokdy jsem četla takový příběh, který by se mi vyloženě líbil. Ovšem samotná idea se mi líbí. Sex s nezletilými mi nevadí většinou, pokud jde o postavy tak nad patnáct let.  Pokud jde o explicitní příběh, kde má starší osoba vztah s třinácti, dvanácti letým chlapcem, tak mi to obvykle vadí a rozhodně to nevyhledávám. Nicméně i tak jsem ráda, že takové příběhy existují, protože jsem ráda za svobodu slova. Nelíbí se mi, když je někdo maže. Ovšem kdybych v realitě viděla, že si někdo vodí dvanáctileté chlapečky, tak ho jdu samozřejmě nahlásit.

 

• Ale nelegitimuje se to tím, že se o tom píše?

Já prostě věřím, že lidé jsou dostatečně chytří, aby tohle dokázali rozlišit fikci od života. 

 

• Jak se na to dívají ostatní čtenáři?

Vyvolává to rozpačitější emoce. Někdo říká, že mu to vlastně nevadí, protože je to jen fikce. Někdo říká, že to nemá rád, protože je to násilí a možná si to prostě příliš spojuje s realitou. Někdo to třeba zažil, tak mu to třeba vyvolává špatné vzpomínky. Jsou ale i tací, kteří to cíleně vyhledávají.

 

• Čteš i jinou literaturu kromě fanfikčních příběhů?

Četla jsem hodně klasickou beletrii před nástupem na vysokou, od té doby čtu jen odbornou literaturu, učebnice, noviny a fanfiction. Miluju absurdní dramata, obzvláště Ionesco je můj oblíbenec, hodně se mi líbí knihy od Borise Viana, od Oscara Wildea, od Sapkowskiho, ráda si čtu příběhy, které ve mně vyvolávají ambivalentní pocity, např. od Sartrea, a mám ráda ruské autory 19. století.

 

• A jak fanouškovskou beletrii vidíš ve srovnání s tou klasickou?

Fanouškovská literatura je pro mě něco, jako jsou detektivky nebo fantasy příběhy pro spoustu lidí. Je to prostě oddechová četba, od které čekám odpočinek, pobavení a vlastně nic velkého a sáhnu po ní, když se mi moc nechce myslet. U autorů detektivek mám zajištěno, že umí aspoň přijatelně psát a vystavět příběh. U fanfiction mám jisté, že v ní potkám své oblíbené postavy a svůj oblíbený svět. Naproti tomu od klasické literatury očekávám, krom určité úrovně jazyka, i nové informace, že ve mně vyvolá otázky a nové možnosti pohledu na svět.

 

• Plánuješ se věnovat překládání i do budoucna, předpokládáš, že je tato záliba celoživotním koníčkem nebo je pro tebe něčím krajovým.

Dokud budu mít čas a dokud mě to bude bavit, tak ano. Ale nemyslím si, že mi to vydrží celý život, to opravdu ne. Je to hodně čas pohlcující aktivita, se kterou budu muset jednou skončit.