Datum: 16.09.2014
Vložil: Psisko
Jo, ta skleróza! Co se mně osobně nelíbí na vztahu uke/seme, jak ho podle všeho vidí yaoistky, je to podceňování ukeho a přeceňování semeho. Ale asi to tak v mangách funguje, i když jsem jich nečetl tolik na to, abych to mohl říct s určitostí. Dá se říct, že mám rád paradoxy. Líbí se mi myšlenka, že "seme" může obdivovat "ukeho" pro některé jeho vlastnosti, ať už je jimi mládí a půvab (já jsem na větší věkové rozdíly, takže můj "seme" bývá zpravidla čtyřicátník i padesátník), nebo některé schopnosti, třeba výtvarný talent apod. Neumím si představit, že bych měl páníčka, který by mě považoval za naprosté nemehlo a nikdy mě za nic nepochválil. To bych ho asi dřív nebo později pokousal. :-) V některých ohledech jsem spíš jako kočka - další paradox. Vůdce smečky nevede jen k poslušnosti, ale i k určité samostatnosti, k vyrovnanosti, ke spokojenosti. Hodně ten vztah chápu jako vztah otce a syna - dobrý tatínek přece nechce, aby z jeho děťátka vyrostlo nesvéprávný, nesebevědomý jedinec, který neví, co si bez něj počnout. Kdysi dávno mi páníček řekl: "Vím, že čím dál tě od sebe pustím, tím víc se u mě budeš držet." Jo, nesnáším despoty. :-) No... tím asi svůj ryze subjektivní příspěvek do diskuze končím. :-)