Datum: 18.10.2013
Vložil: belldandy
Díky za odkazy.
Ten první byl hodně zajímavý. Takže japonci mají výraz (neko a tachi) pro bottom a top i bez onoho dalšího přesahu. Přiznám, že jsem to vůbec nevěděla.
Asi proto, že to nikdo zas tak moc nepoužívá. :)
A dík yi za ten druhý. Fajn, tak teď zvládnu napsat seme a uke i v kandži.
Mimojiné, kdysi jsem narazila na to, že podobné výrazy existují i pro dívky v yuri, ale nepamatuji se, jak znějí.
Pokud jde o ten můj odkaz, co se ti špatně čte.
Já kdysi (asi tak před dvěma lety, když jsem s tímhle koníčkem začínala) hodně googlovala kolem termínů bottom a top. Tenkrát jsem narazila na ten vědecký článek o jejich psychologickém profilu, co výše v textu zmiňuji. Nějak ho nedokážu už dohledat.
Stejně tak jsem tehdy našla nějakou krátkou zpověď homosexuálního kluka, který psal, jak těžké pro něj bylo přiznat si, že je bottom. Připadalo mu to, jako by musel udělat coming out ještě jednou. Jako by na podruhé musel přiznat, že přišel o svou mužnost. Ten původní článek jsem nenašla, ale ten pán v "Are You A Top Or Bottom" řeší velice podobný problém. Takže o tom tam jde.
Možná je pro mě trochu odvážné se k této otázce vůbec vyjadřovat. Nevím nic o tom, jako je to být botttom (leda by bytí ženou na to bylo přípravou) a na druhou stranu nevím ani moc o konfucianismu. Mám jen pocit, že jsem hodně pochopila o japonské společnosti a že víc rozumím zákulisí japonských filmů či seriálů, když jsem pochopila tohle jejich harmonické společenské nastavení.
Já mám za sebe dojem, že my evropani máme tak trochu sklony uvažovat víc o tom, co nám druzí (stát, manžel/ka, rodiče) dluží. V čem vůči nám nedostáli svým povinnostem. Zatímco japonec mnohem častěji uvažuje ve smyslu, co já dlužím těm ostatním. Co musím udělat, abych já dostál svým povinnostem. A mimojiné se tím ani halasně nechlubit, protože je to něco samozřejmého.
V konečném důsledku na ně pak ty povinnosti mnohem víc dopadají, takže mají mnohem víc sebevražd, ale tuším také podstatně míň vražd. :)