Datum: 06.10.2013
Vložil: belldandy
S tím, že "povídkové zadání pro žánry sci-fi neexistuje jako jakákoliv platná konstanta", s tím samozřejmě souhlasím. Ani se mi nechce rolovat nahoru, co jsem to tam plácala, pokud jsem to ale řekla, stejně platí, že jsem to říct nechtěla.
Myslím, že jsem přečetla docela dost sci-fi a to i mnoho delších příběhů. Myslím, že zatímco jsem třeba kolem dvacátého roku inklinovala k těm delším příběhům (četla jsem takové ty věci jako Nadaci, Dunu a spol.), tak z odstupu mám mnohem raději třeba výběry, které svého času dělal Ivo Železný pro nakladatelství Svoboda (Pozemšťané a mimozemšťané, Roboti a androidi., Experiment člověk). A přelomové sborníky se slavnými povídkami vycházely i v USA, třebas antologie Zrcadlovky byla důležitá pro kyberpunk.
Sci-fi tyhle povídky samozřejmě nedefinují. Čistě soukromě je ale považuji za jistou esenci tohoto žánru. Rozhodně ale nepopírám, že existují i výborné delší sci-fi texty. Hned namátkou mě napadne třeba Nonstop od Aldisse, Konec civilizace od Huxleyoho, 451 stupňů Fahrenheita Bradburyho a jistě mnoho dalších. Přesto mám dojem, že v samotné, žánru sci-fi je něco takového, co ji předurčovalo k tomu, že se v ní povídkové formě prostě dobře dařilo.
