Datum: 29.08.2013

Vložil: xinef

Titulek: snape

Co je divného na tom, že by Severus dvacet let miloval stejnou ženu, třebaže mrtvou? Mě se to zdá docela reálné. On je člověk, který by možná chtěl přátelství, ale neumí si nikoho pustit k tělu, čímž všechny odradí. Chce důvěřovat a otevřít se, ale zároveň ví, že to nemůže. Takže je pro něj lepší odradit všechny, aby mu nikdo nemohl ublížit.
Lily byla výjimečná. Přišla v době, kdy Severus byl ještě schopný otevřít se jí. Potom ale už nikomu nedokázal důvěřovat a odhalovat před ním své slabosti. Lily měla v tomto výjimečné postavení. Byla jeho jediná kamarádka, znala ho tak, jako nikdo předtím ani potom. Zklamala ho, takže usoudil, že není rozumné se nikomu dalšímu takhle otevřít a zůstal už sám.
Možná to, co teď cítí, už není láska. Přesto to byla nejbližší osoba v jeho životě. Na konci jejich přátelství ho zklamala, ale předtím byla jeho nejbližší osobou. Důvěřoval jí. Je zklamaný, že to s ní nevyšlo. Domnívá se, že ona je jediná, s níž měl kdy šanci navázat důvěrný vztah. Jenomže se mu to nepovedlo. Což může považovat za vlastní selhání.
Takže je to jeho chyba, že se upíná dvacet let k myšlence, že promarnil svou šanci, protože mezi tím mohl najít jinou lásku. Jenomže on nechce riskovat další zklamání a bolest. Obhajuje se tím, že nikoho lepšího než ji by nepotkal.

Aha, s tím jak autoři píšou své postavy. Píší ho tak, jak ho vnímají? Zatraceně, to je špatně, protože já do svých postav vkládám kus sebe. Třeba co bych dělala být na Harryho místě s jeho povahou a nakonec ho stejně udělám OOC. Já bych řekla, že my se Severusem máme toho mnoho společného. Oba nemáme přátele, protože nevěříme, že se lidem můžeme otevřít, aniž by nás oni následně zklamali. Vystavíme si barikády, protože nechceme, aby nám ublížili. :)
Já už přečetla mnoho povídek s mnoho různými Severusy. Nevadí mi takový ani onaký. On je vážně dvojí. Silná a zároveň slabý, klidný i cholerický, vyrovnaný i labilní… Který je ten pravý? To je tím, že to bude z hlediska psychologie nějaký specifický případ a on sám zřejmě neví, kdo vlastně je. Jak by to mohli vědět ostatní? Takže ho vidím jako rozpolcenou osobnost. Na jednu stranu je rozhodný, umí řešit problémy a krizové situace. Pokud jde ale o záležitost citů, tyhle věci řešit neumí a je v nich nejistý. Takže city odsune do pozadí.

Je asi normální, když řeknu, že nikdy nebude existovat žádná povídka, ve který by byl Severus přesně takový, jakého bych si ho představovala. A mohla bych se ho pokusit napsat sama a nakonec bych zjistila, že ani můj Snape není takový, jakého bych ho chtěla.
Když zmíním známý Elysejský klíč, to taky nebyl Severus podle mých představ, ale z nějakého důvodu jsem to přečetla až do konce. Zatím jsem však nenašla povídku, o které bych si řekla, že ji jednou přečtu znovu. Takže mě nějak nevadí různí Severusové, ráda si o nich přečtu, ale vždycky si řeknu: tady mohl Severus zareagovat jinak, říct něco jiného apod. Ale když čtu cizí povídku, musím přistoupit na její pravidla. A je vážně zajímavé číst, jak má každý autor svůj vlastní pohled na tuhle postavu.