Datum: 30.07.2013

Vložil: xinef

Titulek: Re: Re: Říct málo mnoha slovy :D

Když se nad tím zamyslím, možná šlo o provokaci, protože jsem si uvědomovala, že některé věci, které vytýkám, se mohou vztahovat na tvého Snapea. Ale neber si to osobně, protože rozhodně nejsi jediná. Třeba knoflíky, ty jsem viděla i u jiných autorů. Anebo příliš vychrtlý Snape, to určitě není pouze u tebe. Takže to nebyl přímo útok na tebe. Kdyby se mi tvůj Snape opravdu nelíbil, věř mi, že bych tvé povídky nečetla. :D

Můj komentář byl už tak dlouhý, že jsem to už nenatahovala, ale chtěla jsem dodat, že nakonec nezáleží na tom, jaký je Snape v povídce, ale jak ho dokáže autor podat. Klidně ať je extrovert a vtipálek, když to autor podá tak, aby to čtenáře zaujalo. Já se vlastně ničemu nebráním. Když chci relaxovat, tak přečtu i úplnou pitomost, to mi věř.
Tvé psaní ti vytýkat nemůžu, protože kdybys četla, co jsem napsala já ve svých povídkách, věřím, že by to bylo kritiky a kritiky. :) Netajím se tím, že se nedržím charakterů postav a mám ráda fluff a šťastné konce a kdoví co ještě. Oproti tvým tragickým příběhům jsou ty mé naprosto směšné.

A je to přesně tak, jak sama říkáš. Věřím, že spousta autorů dává do svých postav vždy kousek sebe. Čili pokud je hlavní postavou Snape, dám do něj co nejvíc ze sebe. Aspoň já to tak dělám. Spíš se hlavní postavy chovají tak, jak bych se za daných okolností chtěla chovat já na jejich místě, kdybych měla určité povahové vlastnosti (jako třeba oni či úplně jiné). Většinou u svých postav ignoruji jejich původní charakter, prostě se nedokážu držet originálu.

Jinak o samotě toho vím taky hodně. Nejsem příliš společenský jedinec, extrovert a zábavný typ. Samozřejmě mi nevadí chodit mezi lidi, ale neumím se seznamovat a rychle navazovat kontakty. Dokonce nemám ani žádný okruh přátel. Ne, že by mi to kdovíjak vadilo, ale jsou chvíle, kdy prostě chci mít někoho, s kým bych si občas jen tak popovídala, někam zašla, něco zažila. Nemusela bych se s tím kamarádem stýkat každý den, to by mě asi unavovalo a nechtělo by se mi do toho, ale jednou za měsíc by to bylo vlastně prima. Proto si myslím, že občas se takhle osaměle může cítit i Snape. Ale oba máme problém s důvěrou k druhým lidem.
U něj je vlastně přirozené, že vyhledává samotu. Celý den ho se*ou studenti a celý profesorský sbor, to si těžko pak vyrazí na drink do Prasečí hlavy mezi další lidi. Taky bych si představovala ideální večer po pracovním dnu, někam se prostě zavřít a věnovat se svým „koníčkům“. I když je člověk z celého dne tak vyčerpaný, že na to nemá nejspíš ani náladu či chuť. Z toho je pak rozladěný, že místo aby si vařil svoje oblíbené lektvary, se unaví pitomým učením a pak mu nezbude energie a elán na to, co ho skutečně baví.

A jak popisuješ, že jsi všechno dělala sama, mám to podobně. Akorát já jsem byla vždycky sama, protože se mnou nikdo nechtěl být a já se nikam nepotřebuji vnucovat. Pak jsem končila v trojici, a to je ještě horší, protože to je pak naprosto zbytečným členem. To je hrozný pocit být někde navíc. Spousta lidí nedokáže být chvíli sama, takže nedokážou akceptovat, že někomu to prostě vyhovuje. Lepší sám než být někomu na obtíž a cítit se navíc. Tak je to u mě.

Se stravovacími návyky máš samozřejmě pravdu. Kdyby to bylo takhle, tak to dává smysl. Dlouhou dobu jsem třeba vypadala jako anorektička, třebaže jsem prostě normálně jedla. A brácha na to, kolik toho sní, je taky vlastně docela proutek. Takže Severus mohl být v dětství hubený, i když jedl, díky metabolismu. A třeba se rád toulal po okolí, než byl doma zavřený. Někdy si odpustil večeři, ale určitě snídal a obědval.
Snapeovi byli sice chudí, ale nepředstavuji si, že neměli co dát do úst. Sice nemohli rozhazovat penězi, ale na základní potraviny podle mě měli. U nich byl největší problém otec, který je oba bil. Násilí se přece nevyskytuje pouze u rodin na pokraji chudoby. Dokonce si myslím, že to může být u i bohatých rodin a těch s průměrnými příjmy.

Jestli káva pomáhá na únavu je otázka, protože já mám pocit, že rozhodně ne. :)
Pokud je to s tvým krevním oběhem takhle, tak to jsem na tom vlastně dobře. A to mě mamka neustále sekýruje, že jsem pořád navlečená (v zimě). Já jsem velmi teplomilný živočich a u nás v zimě se kolikrát topí i na 23 až 24 stupňů, ale než se roztopí kotel, tak je samozřejmě zima. Já přímo miluju, když si mohu vlézt se studenýma nohama do horké vody. Pravda, asi je nemám tak studené jako ty, protože v tvém případě by to už nebylo příjemné.
Předpokládala jsem, že si nejvíc vezmeš ty knoflíčky. No, četla jsem o nich i v jiných povídkách a pomalu to vypadá, jako kdyby někteří Severusové nemohli bez nich existovat. Beru to tak, že na knoflících nevidím nic zajímavého, ale respektuji, když to někdo vnímá jinak. Mě nějaké přívěšky, náušnice, prstýnky, ozdůbky, korálky ani knoflíčky nezajímají. No, pokud to nejsou takové ty ozdobné knoflíčky. Sako má taky docela dost knoflíků anebo takový dobrý kabát, který má i dvě řady.

Já si náhodou o tobě myslím, že jsi v pohodě a dokážeš pochopit srandu, že dokážeš odhadnout, kdy si něco brát vážně a kdy trochu s rezervou. Já nikoho nechci kritizovat, vážně. Ostatní autory spíš obdivuji a závidím jim, že kolikrát něco dokážou lépe než já (což je téměř všechno). Tobě taky závidím ty mraky stran Veritas. Jak to do háje děláš?