Datum: 15.10.2014
Vložil: Psisko
... a přemýšlím, jestli si tolik chvály vůbec zasloužím.
Bude to už určitě rok, co mi Sebastian (autor Plyšového mazlíčka) poslal odkaz na tuhle stránku. Dělalo mi tak trochu problém věřit vlastním očím. I když se zpožděním, chtěl bych moc poděkovat za tak pochvalný a fundovaný článek. :-) Ani v těch nejdivočejších snech jsem si nepředstavoval, že se mnou jednou bude zaobírat odborník, kterým bezesporu jsi. :-) Např. Dva druhy sejra jsi popsala líp, než bych to dokázal já sám.
Ano, prokoukla jsi mě - jsem beznadějně fascinován podivíny. Bude to nějaká osobní "úchylka", protože taky nejsem tak zcela standardní a od malička mě rozčiluje, že mě lidi posuzují podle toho, co vidí na první pohled. Nesnáším zažité stereotypy a strašně rád je vyvracím. Povídka je pro mě způsob, jak "něco sdělit světu". :-) Prý jsem byl šťoural a buřič už jako malý dítě.
Rád ti osvětlím existenci Darrena, pokud se dá hovořit o existenci v případě někoho, kdo "neexistuje". Zjednodušeně řečeno, Darren je mé druhé Já, můj duchovní průvodce, nejbližší "bytost", ochránce a drahý přítel... většina lidí by asi použila výraz "imaginární přítel", ale ten v mých očích Darrena jenom dehonestuje. Faktem je, že velká část povídek je psaná spíš jím, z jeho pohledu... on je tím mužem, co má zálibu v lehce dominantních mladících. Nebo spíš lehce zdivočelých, nepředvídatelných a nezávislých, toulavých psech.
Neměl jsem moc daleko ke Lvímu králi ze Dvou druhů sejra, ale snad už jsem z toho vyrostl a můžu s klidným svědomím říct, že jsem hodný pejsek, který je vděčný svému "páníčkovi" za záchranu jeho duše. :-) Od té doby už moje postavy tolik netrpí, protože nechci, aby trpěl Darren.
A to je prosím jen hrubý nástin toho, co lze nalézt v mé hlavě. Možná proto některým lidem přijdou mé povídky tak zajímavé a někteří nezvládnou ani stránku. :-D
P.S.: A děkuji za toho "výstředního a nekonvenční Pana", takhle hezky a poeticky se o mně ještě nikdo hmotný nevyjádřil. :-)
