Datum: 22.05.2013
Vložil: Lanevra
Nevím jak moc ščteš het, ale přečtení povídky "No, Hermiono!" pro mě už nikdy svět nebyl takoví, jako dřív. +ďábelsky hysterický smích+
(Hele, Zlatoslav na to toho jsem zapomněla, i kdy... on je na vyznání moc velký narcis)
Hele, Harry... některé autorky mají taky potřebu ho psát hrozně naivně a tupě, ten pak může kolem sebe rozkřikovat vyznání lásky třeba desetkrát za stránku, ale ono to nemá pak žádný význam. Ploché pořvávání blázna.
Zase s Brumbálem opatrně, starý Brumbál už by to myslím neřekl. Já dost Albuse vnímám jako někoho, kdo měl velkou naději a také výru v lidi zejména proto, že jemu samému se nikdy nepokoušel ublížit. Jeho moc mu v mládí zaslepila oči a proto byl naivní, ve stáří prozřel a došlo mu, že láska je krásné věc, důležitá věc, věc, která dokáže mnohé, ale bezpodmínečně důvěřovat lidem už tak krásné není.
Klíč já neznám, jen tak matně tuším jeho kostru a neznám ani jeho zápletku. Zahrady taky ne (myslíš-li povídku překládanou Adelaine). Proti Klíči mám všemi dobře známou averzi a Zahrady bych si přečetla až dopíšu Veritas (a to bude dlouho trvat)
Ale tak to je přece jasné, když ten kdo ho miloval, měl něco co Severus chtěl, tak je automatické, že lásku která je k němu cítěna využije v svůj prospěch. Moje postavy dělají občas docela hnusné věci.
Tady je problém, že ani Severus nepovažuje lásku za projev skutečného nefalšovaného šílenství (myšleno jako schizofrenie například), ale spíš jako šílenství ve smyslu hloupého se vázání na jiného člověka. Potom v jeho myšlenkách řečené "Potter se snad zbláznil" musí nadsázkou být zákonitě, protože i on to tak chápe. Proto nemám ráda Alanovské Snape, protože ti jsou tak klidný, povznesení a racionální až ztrácí veškerý smysl pro humor. A Severus má smysl pro humor, i když je samozřejmě jasná, že tomu koho ponižuje jeho slova vtipná nepřijdou ani trochu.
