Datum: 22.05.2013
Vložil: assez
Víš, bell, na tom je krásné toto: Když mnohomluvná žena neříká nic, její mlčení je ohlušující. Ehm, ehm, podobnostsjistýmfilmemčistěnenáhodná, ehm, ehm. Já k tomu vlastně nemám co víc dodat, jen že jisté věci uctívám právě tím, že zvolím méně slov. (Že mě k tomu to ono donutí.) Protože stejně nedokážu vyjádřit, jak moc ses mi trefila do noty, nebo že je tohle téma důvod (jedním z nich), proč čtu snarry povídky nebo že mi Tvůj článek připomněl/řekl, proč bývám u drtivé většiny z konce zklamaná (ne ze šťastného konce, ty mám ráda a jsem za ně ráda, spíš z toho, jak ho většina autorek vyjádří). Nebo že si snažím vybavit ty stovky a možná tisíce přečtených povídek a snažím si je zařadit podle téhle kategorie, ale nedovedu to - nedovedu si vzpomenout na jedinou - a proto jsi pro tuhle práci vhodnější než já. Já Ti tohle všechno můžu popsat, můžu Ti to sdělit, ale stejně tím nevyjádřím své nadšení nad tématem nebo nostalgické vzpomínky, které mě zaplavily, nebo ohromný sentiment, že někdo takové věci registruje.
Tak jo. Jak se cítím, jsem nevyjádřila, ale pro Tebe jako tvořitelku je tohle dozajista vděčnější komentář, takže jsem ráda, že jsem se pokusila a sesmolila ho. :)
Takže. Tvůj šok byl oprávněný. A děkuji, že sis mého skoro mlčení všimla.
