Datum: 15.05.2013
Vložil: assez
:) Nejsi otravná. Já jen že už jsem četla o tolika Snapech s prsty v řitním otvoru, že prostě ne, nerada čtu v jednom článku o „knize pro děti“ (sporné téma mimochodem :D) a o slashi.
Protože ano, kánon a fánon jsou v tomto případě noc a den.
I mně to přišlo zajímavé – ty bety. S tou pravidelností: nejideálnější je, když je i beta v módu „adorace“ (jak píšeš) a funguje se stejnou vášnivostí, s jakou reagují čtenářky-komentátorky a s jakou autorka píše povídku. Potom odsouvá stranou jiné věci, ne povídku. :D Ale… nevím, no. Tam je to taky dost o kamarádství a postavené na komunitě, takže pro Tebe většinou někdo tu betu udělá.
Souhlasím – mají víc lidí, takže pestřejší škála.
Tak psychologie… ano, nebudu tvrdit, že jediná známá a kvalitní literatura je psychologická. Můžu jen říct, že ta je mi nejbližší. A to je skromné prohlášení na malém písečku malého čtenáře.
…a proto není podstatné, zda a kdo a co a jestli vůbec chtěl sdělit, a proto to ani neřeším. (Ne)libo je přeci ukazatel sám o sobě, ne? 8-)
Hmhm. Jednoduchá reakce: souhlasím s Tebou, máš pravdu.
Složitější reakce: Jinak. Snapeova smrt byla zbytečná smrt jako smrt každého člověka v každé válce. Provedení jeho vraždy bylo hloupé, protože byl ten způsob v mém pohledu podřadný (zabít lektvaristu jedem, WTF?! Každá průměrná spisovatelka vymyslí z fleku pět způsobů, jakými ho oživit, z nichž převážná většina bude založená na znalostech kánonu.). Neříkám, že Snapeův život neměl smysl. Měl. Nebo že nesplnil své poslání. Splnil. (Nebo že neodešel v klidu a pokoji – odešel.) Jen při tom nemusel umírat. (Umřít a žít by v jeho případě – v knize – by vyšlo nastejno.) Vlastně bych si to dle informací z kánonu měla přebrat tak, že byl Snape poctěn (!) – byl shledán hodným vraždy rukou Voldemorta. Ale ten mimochodný způsob, jaký Voldemort zvolil, že se ani neuráčil použít kedavru… že nechal svého muže trpět – a za co vlastně? – tak to mě žhaví doběla. Co tím vyjádřil? Že mu za těch pár sekund života, které Snapeovi zývaly, Snape už nemůže ublížit a to zase navazuje na to, jak jistý si sám sebou byl. (Vlastně jsem teprve teď – já vím, brzo, ale mé vedení bylo vždy dlouhé – pochopila, jaký smysl měl způsob smrti Snapea pro Rowlingovou. = AK by byl Severus mrtvý příliš rychle, ubylo by patetičnosti a přibylo jí potíží. Harry Potter by se bez Snapea nedozvěděl svůj úkol. Ach, netušila jsem, že je tak transparentní autorka.)
Zda byla hrdinská? To nevím. Ještě méně si troufnu tvrdit, jestli byla plánovaná (autorkou). Vlastně je to analogické s tím, jestli Snape umře nebo ne. Je to jedno. Ale jedno je zřejmé – Severus, co se jeho role týkalo, mohl umřít v klidu. (Podotýkám – nemusel. Určitě chtěl vidět a znát výsledek jejich ix letého snažení.)
Ano, ano, „Darcyovský smysl“ se tu naplnil. V tom jsem s Tebou za jedno.