-
Úvod > Odpověď na názor
Diskusní téma: Poškození pod kontrolou
Datum: 09.05.2013
Vložil: Lanevra
Titulek: Re: Re: Re: black-lana.webnode.cz
Já čtenářům neberu jejich snahu logicky si příběh odůvodnit, jen si říkám že by měli možná předtím, než dílo odsoudí jako odpad, uvědomit že jeho logikou bylo prostě jenom napsat výjev násilí. Myslím si že lidé toto chápou více u malířství, kde obraz pekla v kterém jsou lidé trháni na kusy, lidé pochopí prostě jenom jako zobrazení zmaru a bolestí. Zatímco dílo literární by už podle nich mělo mít nějaký příběh ze kterého násilí vyplynulo, nebo možná bych měla lépe říct že to považují čtenáři ff. Mám dojem že mnoho z nich není schopno či snad ochotno přijmout statické zobrazení události bez příčiny a následku. Pouze obraz násilí, radosti, starosti, který je ale popsaný nikoliv namalovaný
Já netvrdím že následek musí být zákonitě pouze trest či utrpení pro účastníky příčiny, jen to dávám za příklad, protože to lidé spravidla od povídky očekávají. Chtějí, aby viník trpěl nebo byl potrestán a oběť aby trpěla nebo nenáviděla svého trýznitele a mstila se mu.
Naopak celá ff je na příčině a následký kaskádě následků postavená. Je to vložení té příčiny do již zavedeného světa a jeho následných změn podobně jako když do vody hodíš kámen. A ty přčiny mohou být malé. Budu mluvi o svém díle, protože ho nejlépe znám a u něj nespekuluji o psychologii, jelikož jen já sama prostě vím co vedlo kterou postavu za emocionální či logické hnutí. Takže, celí můj cyklus povídek vlastně stojí na prosté věci; Cedric pozval Harryho na schůzku, kdyby tak neučinil nikdy by se nedali dohromady, díky tomu by se Harry nesblížil s Remusem, díky tomu by nevznila fotka v novinách, díky ní by Sirius nesebral odvahu k vyznání přetrvávajících citů, díky tomu... atd. 700 stran je založeno na z realistického pohledu naprosto triviální příčině; pozvání na schůzku od jednoho puberťáka. To se děje denně a často to nemá větší následky než hodina trapného mlčení nad colou v nejbližším mekáči o které pak za pár let člověk povídá svým kamarádům jaký byl v dětství pako.
Tím chci říct že nepopírám následky ničeho, naopak zastávám názor že tohle ve svých povídkách dokonce i popisuji.
Já tu spíš říkám že lidé očekávají následky v podobě křiku a velkých výbuchů místo něčeho naprosto nenápadného a když výbuch nedostanou povídka pro ně náhle nemá logický smysl.
Ještě mě tak napadlo co bych ráda řekla, i když to možná není úplně k tématu je, že leckterá do příběhu vnesená logika nebo naopak neschopnost ho pochopit vychází z neinformovanosti čtenáře. Nic neví o tématu o kterém autroka píše a proto je jasné, že to nechápe a považuje děj za špatný.
Ano, říkám že přeslazené díla nemám ráda, ale ono záleží na tom, kdo v nich vystupuje. některé postavy si umím představit jak klečí na kolenou, prosí někoho o ruku, vyznávají mu lásku, žijí s ním šťastně až do smrti.... Ale Snape mezi ty postavy nepatří. Navíc, já mám i páry u kterých toužím po cvrkotu ptáků, západu slunce a polibkem plným lásky klidně popsané tak, až z toho budu mít cukrovku - tím párem je jednoznačně Buffy a Angel.
Snape je v tomhle myslím silně postižený touhou lidí z něho udělat normálního člověka, ač nám Rowla spíš načrtla obraz velice nevyrovnaného jedince ve kterém je to geneticky zakořeněné i podnícené výchovou a prožitky. Já tak Snape nikdy neviděla a nikdy asi vidět nebudu, prostě mi při psaní sklouzává k člověku neschopnému litovat zla které napáchal, zato velmi litujícího smrti některých lidí nebo jejich utrpění, jenže ti lidé jsou mu blízcí, takže to je něco jiného. Můj Snape bude vždy bez mrknutí oka schopen zabít, ale nejspíš bude vždy ronitř vnitřně slzy nad svou účastní na Lilyně smrti.