Datum: 09.05.2013

Vložil: belldandy

Titulek: Re: Re: black-lana.webnode.cz

Tohle je hodně témat v jednom a já nevím, zda zvládnu se popasovat se všemi:

a) K tomu, že povídka může být psána protože si autor chce jen nějak užít násilí a čtenář (třeba já) má potřebu v tom najít nějaké vysvětlení.

Tak třeba s tím, že to tak může být, naproto souhlasím. A ano čtenáři někdy hledají vysvětlení, i když tam žádné není. Je to ale logické, čtenáři vždy hledají logiku, i když třeba falešnou. To je vlastnost našeho myšlení, chceme, aby příběhy dávaly smysl a to pokud možno podle toho, co my považuje za "normální". Nemůžeš to čtenářům zakázat. To nejde.

Ale opravdu tam žádná "psychologie" není? - Já budu drzá, jo? To jedno, jak to myslel autor. Autoři si si stejně málokdy myslí něco zajímavého o svých textech. :)
Viz. Uršula le Guinová někde řekla, že kdyby byl snažší způsob, jak říct co svým příběhem myslí, tak to řekne a nebude se psát s celým příběhem. A Nabokov v úvodu k Lolitě říká, že neumí vysvětlit, jak to vlastně myslel, ale že se našli lidé, kteří to vysvětlili lépe než on sám. (Tím netvrdím, že je to můj případ. .))

Ano, možná Amanuensis nebo Juxian psaly svůj příběh jen tak pro radost z obrazů násilí. Je to možné. Každopáně k tomuto čtení mi dávají více záminek Styxini "Vyvrženci", kteří jsou o ještě více fantaskní a méně "psychologičtější". Třebas vzhledem k přídatným povídkám k Naruby a Poškození, které se v zásadě zabývají jen psychologií okrajových postav a nikoli už násilím, si myslím, že v tom "psychologickém" čtení nejsem sama. :)

Pokud si tedy autorky vysloveně nepřály, aby byly jejich povídky takto čteny, tak se evidentně někde dopustily chyby, protože větší množství čtenářů jejich povídku "psychologicky" čte.

Dobrá, to je zjednodušení. Souhlasím s tebou i v tom, že v Juxian více odůvodňuje a "omlouvá" jednání svých postav a Amanuensis (viz. ten rozhovor s ní, který uvadím BNF) má S/M příběhy prostě ráda, ale ... přesto mi nepříjde, že by její postavy neměly "psychologii". Pro mne je Naruby příběh o tom, jak se Harry pokusil věřit Snapeovi a zklamal se. Na tom ten příběh totiž začíná a tím také vyvrcholí. To že obsahuje takový motiv ovšem nutně nevyvrací to, že "užít si" násilí byl jeden (a třeba dokonce hlavní) z podnětů ke psaní. Nicméně do intencí autora mi nic není. Mně maximálně zajímá, že to tímto způsobem (užívajícím si) někdo čte.

b) Nicméně já přijímám, že násilí je téma v povídce samo o sobě a dokonce bych hájila myšlenku, že autoři nemají povinnost násílí nutně něčím dalším (třeba psychologií postav) obhajovat. Teda aspoň v tomhle tě chápu, i když možná špatně. :)

Ovšem protože psychologie postav podmiňuje taky logiku příběhu, tak hrozí, že mi logika v příběhu zkrátka bude chybět.

Možná ale byla chyba, že jsem na začátku použila formulaci, která vzbuzuje dojem, že takové "plnočelné" odůvodnění povinně očekávám. Tak to není, spíš se ptám sama sebe, nikoliv nutně autora :), jestli tam je? Každopádně, když tenhle článek žádá, abych ho do této míry dovysvětlovala, tak evidentě asi sám o sobě neříká přesně, to co jsem chtěla. :)

V komentářích jsem se také snažila říct, že zabývat se vnímáním symbolického (není skutečné, jen napsané) násilí je prostě jeden z možných úhlů pohledu. Pokud bych si řekla, že je tohle téma pro povídku hlanví, mohl by to být úhel nejdůležitější. Nicméně vždy existuje mnoho možných úhlů pohledu na text a různé pohledy mohou existovat vedle sebe aniž se popírají. Tím jsem ovšem odvedla smysl diskuze jinam, to uznávám. Ale mně to přijde jako zajímavé téma.

c) Ovšem to s těmi následky to netvrdila Rocia, ale já. :) A ano, myslím si, že činy mají v realitě vždy následky. Samozřejmě nemusí to být vždy trest. Je to logická kauzalita. Není možné něco udělat a čekat, že svět bude stejný jako před tím. To prostě není možné. V literárním textu asi můžeš zkusit takový svět popsat. OK, zajímavé téma, ale já tohle v příběhu obvykle vnímám jako zvoraný motiv. Takže, aby mě autor přesvědčil, že to byl zajímavý námět, musel by se hodně snažit. :)Možná z mé stany zase nepochopení tvých myšlenek.

Ovšem tím, že ztotožňuješ následky a trest, tím zas nechápeš ty mně. Když zmizí tisíce lidí - vždy to má následky - v jejich i cizích životech - i v životech těch, co je unesli. Nemusí se to odhalit, ale není to tak, že to "nemá následky". Jim samým i jejich rodinám to životy poznamená. To je následek. I to, že zločinci musejí organizovat svůj život podle svých zločinů je následek. Ale nemůžeš někoho znásilnit a zmlátit od krve a on se pak zvedne jako by se mu nic nestalo a dá si s tebou zmrzlinu. Minimálně by se měl jít opláchnout od krve nebo na něj budou venku lidi zírat. To je celé v praxi o tom, čemu dokážu uvěřit. (Mimojiné v Amanuesině příběhu já tyhle následky přítomné vidím, i když tam není žádný trest.)

Jen tak na okraj. Když tobě vadí přiliš sladké příběhy , není aspoň tak trochu o tom, čemu dokážeš uvěřit ty?

Ale docela souhlasím, že psaní Snapea jako velmi provinilého člověka jednoznačně souvisí s tím, že mi čtenáři mu tuto emoci vkládáme a on takový může nebo taky vůbec nemusí být. Co si o tom myslela Rowlingová není jasné a je sporné, jestli je to vůbec důležité.