Datum: 09.05.2013

Vložil: Lanevra

Titulek: Re: black-lana.webnode.cz

Ne, ne, všechno špatně pochopeno. :-D :-D
Já chtěla říct, že čtenáři povídky, nebo spíš autory (?), hodnotí podle hesla: Podle sebe, soudím tebe. Pro většinu lidí je násilí opodstatnitelné v případě že kráčí za nějakým vyšším cílem nebo je třeba podmíněné láskou. Mnozí si stěží umějí uvědomit, že násilí v jakékoliv formě může být pácháno (nebo v případě povídek popisováno) bezúčelně, prostě jen pro pobavení násilníka (spisovatele) nebo z jeho nutkavé potřeby.
Dám příklad konkrétně tady u tebe "Vnímám Naruby jako příběh o Harryho snaze udržet si alespoň nějakou naději." Tato věta ukazuje tvou snahu, touhu, potřebu, tužbu... nalézt v bezpředmětném násilí nějaký smysl. Parafrázovitě: Autorka nenapsala Naruby kvůli násilí, kvůli tomu že ji prostě těší násilí provozovat, ale aby ukázala čtenářům, že Harry má naději i přesto v jakých hrozných podmínkách žije. POZOR! Ničím z toho neříkám že je tvůj pohled na povídku špatný! Možná to tak bylo skutečně myšleno, to nepopírám. Jen poukazuji na fakt že by prostě čtenáři občas měli kouknout zejména na násilné povídky nebo na povídky obsahující takové věci jako je zoofilie nebo jiné okrajové sexuální praktiky, jak by se nadneseně řeklo z pohledu sociopata a uvědomit si, že k sepsání čehokoliv mohou autora ponoukat nikoliv potřeby něco zdělit nýbrž potřeba si prostě něco napsat.
S tím odůvodněním násilí také souvisí Rociino, že každý čin musí mít následky. Já jí to neberu, nicméně s tím nesouhlasím. I velice strašné činy nemají následky pokud je člověk dost chytrý nebo má za sebou veřejnost. Každý den zmizí v civilizovaném světě tisíce lidí. Prostě se ztratí a nikdo už je nikdy nenajde, živé ani mrtvé. Jsou ti lidé někde naživu, odešli dobrovolně od své rodiny, aby usadili někde jinde? Ne, drtivá většina z nich je mrtvá a vrah za jejich smrt nemusí po celí život nést následky. Nemusí nést ani ty duševní, protože existují lidé, kteří necítí vinu za něčí usmrcení.
Je to také problém mnoha povídek, kdy autor napíše ve své podstatě všechny postavy vnitřně stejné, protože tak je to správně. Snape je, jakožto hodně popisovaná postava, toho dobrý příkladem. Autor by cítil vinnu za něčí zabití, proto je bezpodmínečně nutné, aby Snape za své činy vnitřně trpěl. Autor si neumí představit, že existují lidé co zabijí člověka a pak si jdou s klidem koupit čínu a když si to umí představit a dokonce to napíše, tak to čtenář zase často popře, protože "Není přeci možné, aby Snape necítil vinu za to, že někoho zabil. Určitě ji cítí, to je normální, jen nám to autor nenapsal... a hele, tady si Snape nalil sklenku alkoholu, povzdechl si a sedl do krbu k ohni... to nám jasně dokazuje, že vinu cítí."
Mluvím zde o Naruby, které přesně vnímám spíš jako výkřik člověka svým způsob milujícího násilí, než jako povídku s prvoplánovitě vloženým poselstvím ať už pro čtenáře nebo pro samotného autora.
Na druhou stranu Poškození vnímám přesně tak jako poselství naděje, které bylo tak od počátku psáno.