Datum: 09.05.2013
Vložil: belldandy
Myslím, že jsem stanovisko totožné s tím Adelaininým vyjádřila už v nějaké diskuzi dříve. Vlastně je jedno, na co to autor myslel, když to psal, důležité je, jak to většina čtenářů čte. Myslím, že možná je spíš problém v tom, že to mi dvě trochu rozdílně čteme. :)
Nicméně mohu-li ti v něčem dát za pradu, Amanuensis podobně jako třeba Styx, ráda nechá své hrdiny trpět a to jistě bylo jednou z motivací k napsání Naruby. Domnívám se, že to ale neznamená, že postavám musí chybět psychologie. Naopak, co by to bylo za pořádné utrpení bez psychologie. Pak by se v něj nedalo vůbec věřit a toho vlastně snižuje.
Pokud jde o Juxian, myslím, že byla v pozici čtenářky, které se moc líbí povídka, jež má shodou okolností docela otevřený konec - no a ona nedokázala si ten štastný konec nedoprojektovat. Také to občas dělám, ovšem né tak dobře jako Juxian.
Samozřejmě může být sporné, zda to původní povídce prospělo, ale myslím, že v tomto případě vzniklo sama o sobě zajímavé dílo. Osobně mám trochu problém se vztahem mezi těmito dvěma povídkami (myslím, že svým celkovým vyzněním proti sobě trochu "bojují"), ale každopádně obě považuji za velmi zajímavé a proto jsem ráda, že obě existují. :)
