Datum: 12.03.2013
Vložil: Lanevra
Já právě vnímám magii snad u všech fantasy tak, že ona sama osobě je naprosto všemocná. Mantinely nemá ona ale bytosti které jí vládnout. Díky tomu jsem si schopná ve své podstatě představit naprosto cokoliv vzcházejícího z magie. Stvoří-li magie u muže možnost počít dítě pak třeba ani není nutné (a možná) racionálně chápat jak k tomu došlo, protože magie vše přesahuje.
Také je tu zásadní nedostatek tvrzení "Nestačí mi jenom magie" v tom že ať člověk šťourá do našeho skutečného světa racionalitou jak hluboko chce, tak vždy dojde k dobu kdy musí uznat "Tak to prostě je a já zatím nevím proč".
Jenže zde zase narážíme na problém čtenářů a jejich možná neschopnosti a možná neochoty uvědomit si že postavy a jejich POV není neomylné a nevědí všechno. U Pottera (a některých jiných druhů postav) jsou ochotní uznat když řekne "Já nevím" ale takoví Brumbál musí přeci vědět všechno. A Pomfreyovou, pokud jde o mužské těhotenství, musí také vědět všechno. Zrovna to jsem řešila; mám ve Veritas něco u čeho se skeptik zeptá "A jak k tomu dochází?". Když to Pomfreyová vysvětlovala Potterovi tak se neptal, vzal to jako daný fakt, kdyby ale byl chytřejší nebo spíš šťouravější a zeptal se, tak by její odpověď byla že neví jak k tomu dochází. A já zastávám názor že je to naprosto v pořádku, protože i v dnešní době lékař narazí na věci kdy prostě musí říct "Já nevím" a nanejvýš dodá "Ale myslím si že je to...".