Datum: 08.01.2013
Vložil: belldandy
1. Vrací se mi stále ten pocit, že bych rozvinuté debaty raději vedla v kavárně nad kávou nebo čajem a s miskou dobrého pečiva před sebou. To skýtá větší prostor pro argumentaci a dodává samo o sobě pocit přátelské atmosféry. Každopádně mám lehkou potřebu prokládat svůj projev množstvím smajlíků, protože v psaném projevu tolik chybí možnost číst emoce.
Zkraje bych se ráda omluvila za to, jak jsem tě tu Rocio titulovala, asi to bylo skutečně docela zavádějící, ale jinačí slovo mě zkrátka nenapadlo. Je snad jasné, že jsem tě tím rozhodně nechtěla urazit.
Začnu těm přehlednějšími a myslím pro nás o něco méně spornými věcmi. Děkuji za opravu ohledně těch zákonů v Británii. Doufám, že jednoho dne to konečně nastuduji a popíšu správně, zatím se mi to evidentně nepodařilo. S tím „zákony nejsou vždy tím správným referenčním bodem“ správnosti mohu jedině souhlasit. Doufám, že je zřejmé, že proto jsem o nich nemluvila. Mluvíme o fiktivních příbězích ... a v nich je pro mě platnost oněch zákonů důležitým „referenčním bodem“ toho, do jaké míry jsou zakotveny v realitě. Já mám onu zakotvenost zkrátka docela ráda, i když na ní netrvám.
Otázka, jak by to bylo správně, je vůči tomuto zcela mimoběžná. Osobně českou právní úpravu považuji v tomhle směru za docela rozumnou. Jistě bych si dovedla představit hranici postavenou i na čtrnáctý rok. Zas jiní a jinde si ji dovedly představit i jinde a šoupání roky sem a tam,všechny problémy stejně nevyřeší ... Může se pak jevit ironickým, že osmnáctiletá dívka, která přišla do jiného stavu se čtrnáctiletým klukem, pak kromě jiných problémů, musí ještě čelit obvinění zneužívání ... Nu, mám pocit, že každá právní norma v sobě nese nějaké paradoxní situace. Myslím, že v realitě jsou zákonné normy uplatňovány většinou docela rozumně. Většinou.
